Nejraději jsem měl akademického malíře , bohéma prof. Antonína Smažila, který nás učil deskriptivní geometrii a nepovinný předmět výtvarnou výchovu. Docházel jsem k němu do ateliéru   malovat a tak jsem jeho posměch vojenského drilu z první ruky.  Bratislava je poslední výspa civilizace na Východě . Na povel vztyk , pozor a hlášení staršího čety na začátku hodiny mávnul rukou  s poznámkou jen si zase berani zalehněte....etc. S železnou pravidelností přicházel na hodinu opožděně ale o kolik později přišel o to dříve odešel .

V malování jsme  měl  konkurenci   a seznal jsem se zármutkem, že štětcem a paletou se živit  nemohu když moje kojná (vojna) měla se  mnou zcela jiné plány.

L.P.1964 jsem pochodoval pořadovým krokem do Vyššího vojenského učiliště dnes Veliteství výcviku-Vojenské akademie. Byl to stále ještě lágr vojenských baráků po Wermachtu  na kopaninách až za Dědicemi. Spali jsme zprvu celá četa v jedné místnosti. Prvním úkolem bylo nacpat si slamník z hromady slámy na dvoře. Nastalo období bojového drilu od ovládání samopalu až po tank, další vzdělání a  výcvik v mnoha dovednostech  hodnotím kladně. Řidičské  oprávnění jsem si vysloužil na legendární PragaV3S. Proč jsem se nestal letcem? Proto, že na tyto profese měla armáda při mém skončení žižkárny dostatek zájemců z civilu.

Mým guru vojenství byl učitel taktiky pplk.Ladislav Surový . Já jsem si v patrontašce odnesl jeho metodiku rozhodování velitele: pochopení zámyslu nadřízeného-zhodnocení situace nepřítele-zhodnocení situace vlastní-rozhodnutí -vyjevení plánu jak na to a vydání rozkazu . Zbývá již jenom zvítězit , nomen omen je rozhodnutí, bez rozhodnutí nemůžete nic učinit a bez činu nemůžete zvítězit. Nic lepšího jsem zatím neobjevil a tak tuto metodiku stále  používám pro rozhodování, když  na místo pochopení zámyslu nadřízeného jsem dosadil  pochopení základních principů  v dané věci a za nepřítele jsem dosadil soupeře. 

L.P. 1967 jako poručík jsem pořadovýn krokem pochodoval k bojovému útvaru, štěstí se na mne   usmálo, byl to regiment v famous  lázeňském městě  
 Karlových Varech  kde jsem zde usadil. Krajina kolem je krásná se spoustou mystických míst. 

Armáda si osvojuje nejnovější technologie jako první a já chtěl být při tom. Cením si vojenského vzdělání a ovládání všelikých zbraní , fyzické zdatnosti, schopnosti podřídit se ale také řídit druhé. 
Vojna  ze mne udělala nebojsu  s  vlasteneckým cítěním ,  den dostal   pevný řád . Krédo vojenského výcviku  "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti" se rozhodně zúročilo. Neměl jsem problém již jako vojenský veterán s 5 náboji v Africké buši  ulovit  5 kusů zvěře na měsíc potravy či s mladými nadšenci horského treku proběhnout hory Sicílie nebo vyškrábat se na živou sopku Stromboli. 

Intelektuálním kanónem ze světa matematiky mne  vyzbrojil pan profesor Škrášek.  Studium jsem skončil státní zkoušku z matematiky v oboru teorie pravděpodobnosti. S povděkem  používám mnohé  co jsem se tehdá přiučil abych se vypořádal  za pomocí matematiky se záplavou informací (S=log₂^2N=N=2)a tsunami entropie kterými jsme obklopováni. 

  Ve  vzpomínkách  útrapy zapomenuty, dobré připomínáno se mne s vojnu jeví jako pochod  s famous Radetzky marchem , kterým Vídenští filharmonici  každoročně ve svém  Novoročním koncertu   posluchačům dodávájí  odhodlání poprat se s osudem vojenským stylem to je jasně vědět co chci a  nikdy to nevzdávat. 

Moudrost znamená vědět,  dovednost znamená vědět jak to udělat a odvahou je udělat to.

.
Pod  Andělským hradem jsem vybudoval depandance  a můj život běžel podle mojích not a Božích pořádků ! 

papež František pravil : Člověk je občan obdařený privilegii, které může ve volném čase užívat,

není už miles, voják sloužící těm, kdo jsou právě u moci 

už není "zboží" zbavené svobody a určené k práci v potu !

(  chodit na WC   s  bodygardy  , děsit se z vražd a atentátů  radost  žádnému  mocnáři radost nepřidá )

266 papeže hledej ve Wikipedii 

doporučuji přečíst poslední rozhovory s 265 papežem Benediktem XVI a Petrem Seevaldem o  setkání  papeže s Václavem Havlem, Obamou , Putinem a  Ruským patriarchou Kirillem

ahoj

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Všezvěd Všudybyl v ráji srdce  byl společníkem Jana Amose Komenského v Labyrintu světa to jest světlém vymalování, kterak v tom Světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání. 

Poutník si prohlíží náměstí Světa i tu málo zahálčivých lidí zde vidí. Většina se  zaobírá nějakou prací neužitečnou. Dělí se mezi sebou o odpdky které nasbírali ,či sem tam jako klády a kamení tahali, či kladkami vytahovali vzhůru a zase spouštěli dolů. Zbytek lidu se  zaobíral zvonci,měšci, zrcadli či jinými tretkami. Někteří se i smáli, honili a chytali. Téměř všude mezi nimi byli jacísi  úředníci, kteří jim takové věci nařizovali a horlivě rozměřovali.

Dáno pod Klopoty dne 13.prosince 1623
Tvé Jasnosti oddaný sluha J.A.Komenský

Bible Sir  1:23 Trpělivý člověk vydrží, až přijde jeho hodina, a jeho radost nakonec propukne