Advokát | Krédo | Životopis
Tample | Poutník | Sídlo  

Na moře nevyplouvej bez vesla,

     do Světa se nevydávej bez vzdělání.

Pořadovým krokem a poklusem vpřed

                             


Způsobu obživy předků jsem se nenásledoval
. Převzít bezperspektivní hospodářství podhorácké chalupy v Tampli  a ještě se starat o náš depandance v Zálesní Lhotě nebo jít do katolického semináře se mne jevilo poněkud nešťastným . Svět mých předků zanikl. Pokusil jsem tuto změnu popsat v kronice vsi Tample a mém životopise který  je svědectvím jednoho zrnka lidstava  v době kdy zeměděství u nás se přeměnilo v průmyslovou výrobu potravin , na pole  místo člověka a koně  definitivně nastoupily stroje, hromadná letecká doprava začala měnit naši planetu v jednu velkou vesnici. 

Pilot byl pro mne  idol který neměl konkurenci ale i moře mě láklo,  svět voněl dálavami. Verbíři mě nalákali příslibem, že mohu se stát letcem, dokonce slibovali i možnost stát se námořníkem. Nastalo období života, které nazývám pořadovým krokem a poklusem vpřed.  Byl jsem jako každý mladý člověk nepopsaným listem papíru a hodné štěně. Vysvědčení  bylo s vyznamenáním, ve vojenské nemocnici v Jaroměři za celý den na mne nenašli žádnou vadu a tak jsem si  vyšlápl až do daleké Bratislavy. Já  jsem nevěděl ve skutečnosti do čeho jdu, nicméně jako pro  dítě štěstěny  to dobře dopadlo.

K odletu z hnízda každé ptáče potřebuje křídla.

L.P.1961 započal start mého třicetiletého vojenského života  na LAFRANCONI . Škola  byla vojenské sportovní  gymnasium  v městě s rankem  dobrého žití  - Bratislavě . Bratislava je unikátním případem Trojmezí. Na místě periferie je jediným hlavním městem, kde se stýkají tři státy  Slovensko, Rakousko a Maďarsko.  Areál Lafranconi je na břehu Dunaje, vedle botanické zahrady. Před školou byla stanice tramvaje jedoucí do centra města po nábřeží Dunaje s výstupní stanicí před hotelem Carlton   který  byl a stále je výkladní skříní  zcela jiného světa, Světa  bohatých  a mocných.

Lafranconi byla prodchnuta krédem uč se a sportuj . Orientace školy na sport a vyšší vzdělání spolu s vojenskou  disciplinou a životem v  kolektivu chytrých  kluků , sportovců, muzikantů z celé republiky byla mému rozvoji náramně prospěšná .V zimě jsme jezdili do hotelů Volarezi na lyžařský výcvik, chodili jsme do tanečních v sousedícím PKO a zkoušeli jsme tančit rock  který se i k nám dobelhal. Každý  musel navštěvovat jeden kulturní kroužk. Dostali jsme  opravdové pušky a den měl pevný vojenský řád začínající rozcvičkou.  Pravidelná  hodnotná  strava a lékařská péče v tomto období rozvoje osobnosti mne dala ten správný  strart do dalšího života ze kterého stále těžím. Miloval jsem "vycházky dírou v plotě" za sluněním a koupáním v Karloveském rameni  Dunaje , výpravy do přilehlých vinic a honičky s hlídači.....Nakonec jsem byl zkrocen, vojna mne srovnala. Při  řádných vycházkách  jsem se toulal po Starém městě  a místo do hospody jsem chodil   na kulturní akce. Snil jsem o plavbě Raketou do Vídně, která denně profrčela pod našimi okny. Kánonem ženské krásy byla pro mne Gina Lollobrigida., hudebním idolem byl pro mne Elvis Presley. Ta fotografie připomínající vězení byla recese. Vycházková uniforma byla parádní, kalhoty byly s "generálskými" lampasy, čepice oficírská brigadýrka  a když jsme mašírovali, všechny holky plakaly

V Evropě panoval mír a tak  válečná reinkarnace  nás minula. Měli jsme štěstí, že jsme přišli o  povyražení  o které nikdo z nás nestál.

Nejraději jsem měl akademického malíře , bohéma Antonína Smažila, který nás učil deskriptivní geometrii a nepovinný předmět výtvarnou výchovu. Docházel jsem k němu do ateliéru   malovat a tak jsem jeho soukromý odboj měl z první ruky. Ano i pro mne jako kluka z Tample se to jevilo tak , že  " Bratislava je poslední výspa civilizace na Východě ". Na povel vztyk , pozor a hlášení staršího čety na začátku hodiny mávnul rukou  s poznámkou  " jen si zase berani zalehněte". S železnou pravidelností přicházel na hodinu opožděně ale o kolik později přišel, o to dříve odešel etc.

Faktem bylo a je, že Bratislava je na historické Lines Romanus ( Dunaj, Rýn, Hadriánův val) který odděloval  v Evropě civilizaci od světa barbarů. 

V malování jsme  měl  konkurenci   a seznal jsem, že štětcem a paletou se živit  nemohu.

L.P.1964 jsem pochodoval pořadovým krokem do Vyššího vojenského učiliště ve Vyškově na Moravě. Byl to lágr vojenských baráků po Wermachtu  na kopaninách až za Dědicemi. Spali jsme zprvu celá četa v jedné místnosti, když jsme nastoupili do učiliště, tak prvním úkolem bylo nacpat si slamník z hromady slámy na dvoře. Nastalo období bojového drilu od ovládání samopalu až po tank, další vzdělání a  výcvik v mnoha dovednostech  hodnotím kladně. Proč jsem se nestal letcem? Proto, že na tyto profese měla armáda při mém skončení žižkárny dostatek zájemců z civilu.

Mým guru vojenství byl učitel taktiky pplk.Ladislav Surový . Já jsem si v patrontašce odnesl jeho metodiku rozhodování velitele (pochopení zámyslu nadřízeného-zhodnocení situace nepřítele-zhodnocení situace vlastní-rozhodnutí -vyjevení plánu jak na to/vydání rozkazu ) - kdy zbývá již jenom zvítězit . Nomen omen je rozhodnutí, bez rozhodnutí nemůžete nic učinit a bez činu nemůžete zvítězit. Nic lepšího jsem zatím neobjevil a tak tuto metodiku stále  používám pro rozhodování, když  na místo pochopení zámyslu nadřízeného jsem dosadil  pochopení základních principů  v dané věci a za nepřítele jsem dosadil soupeře. 

L.P. 1967 jako poručík jsem stále ještě pořadovýn krokem pochodoval k bojovému útvaru, štěstíčko se na mne však opět usmálo, byl to regiment v famous  lázeňském městě  - Karlových Varech. .  Bylo to opět terno, tady se mne věru zalíbilo a tak jsem zde usadil. Krajina kolem je krásná se spoustou mystických míst. Pod jedním , Andělským hradem, jsem vybudoval vlastníma rukama Můj Svět.  Svůj další osud jsem začal brát konečně do svých rukou, když jsem  nakonec svlékl uniformu , otěže osudu jsem třímal ve svých rukou  pevně. 

Armáda si osvojuje nejnovější technologie jako první a já chtěl být při tom. Cením si vojenského vzdělání a ovládání všelikých zbraní , fyzické zdatnosti, schopnosti podřídit se ale také řídit druhé. Vojna  posílila  ve mne nebojsu  a moje vlastenecké cítění , můj den dostal   pevný řád . Krédo vojenského výcviku  "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti" se rozhodně zúročilo. Neměl jsem problém již jako vojenský veterán s 5 náboji v Africké buši  ulovit  5 kusů zvěře na měsíc potravy, či s mladými nadšenci horského treku proběhnout hory Sicílie nebo vyškrábat se na živou sopku Stromboli. O tom, že mám potuchu o "nejoblíbenější zábavě lidstva" je  bonus  mého vojenského vzdělání ač velmi nerad bych jej  prubovati musel . 

Intelektuálním kanónem ze světa matematiky mne  vyzbrojil pan profesor Škrášek.  Na závěr učiliště jsem  u něho dělal státní zkoušku z matematiky v oboru teorie pravděpodobnosti. Dodnes s povděkem  používám mnohé  co jsem se tehdá přiučil abych se vypořádal se Světem a záplavou informací (S=log22N=N=2)a tsunami entropie kterými jseme obklopováni .

Ve  vzpomínkovém pozitivizmu ( útrapy zapomenuty, dobré připomínáno) se mne jeví vojna v Bratislavě  jako pochod  s famous Radetzky marchem , kterým Vídenští filharmonici  každoročně ve svém  Novoročním koncertu   posluchačům dodávájí  odhodlání poprat se s osudem vojenským stylem to je nikdy to nevzdávat.

Moudrost znamená vědět,  dovednost znamená vědět jak to udělat a ctností je udělat to.

L.P.1988 jsem armádu opustil .  Ius est ars boni et aequi   se stala pro mne  novou službou Vlasti a to  plně v mojí režiji.

Mission LAFRANCONI 2016 Reportáž o návštěvě LAFRANCONI s partou nostalgických spolužáků včetně noclehu ve škole a rozvičce na atletickém stadionu  po 52 letech je na mém f. z 20.8.2016. Vela foto.  Coment napísán po slovensky lebo slovenčinu som nezabudol.

Kapka štěstí je lepší než sud rozumu  (Menandros)