Advokát | Krédo | Životopis
Tample | Poutník | Sídlo  

               

Vládcům a generálům vítězství umožní informace o nepříteli a tyto mají pouze naši zvědové (Sun´c)



 Můj tah pěšáka pěšcem

a několik poznámek k věcem za oponou státních tajemství 

Mého  Varhaníka mne našel agent Romin. Informoval mne , že do jedné důstojnické kantýny  dodává zboží  muž, který si s vojáky rád posedí a pokecá. Varhaník se zvláště pak přátelí s důstojníkem o kterém bylo známo, že pod vlivem alkoholu  který měl náramně rád poví co ví. Když po ustanovení a základní prověrce vyšlo najevo, že Varhaník  vycestoval k tehdejšímu nepříteli  Západního Německa,  bylo to dále již jako ve školní lekci učebnice kontrašpionáže. Podezření nabylo téměř jistoty, když jsem zjistil jeho tajné fotografování ve Vojenském výcvikovém prostoru  Hradiště (VVP)/ Vojenský újezd Hradiště  kam neměl propustku. Varhaníkovi kontakty na armádu byly překryty agenturou a já jsem si prakticky osahal  práci se zpravodajskou technikou.   

Varhaník se stal agentem dublérem když jsem prosadil  převerbování . Starším kolegům se můj  přístup k věci nelíbil, byli vycvičeni pouze špióny zavírat. Změnou politické sitace tento přístup byl překonán a v důsedku uplatňované reciprocity se stal neefektivním. Špioni se mimo jiné také stali transformery informací mezi mocnáři. 

Byl jsem  zatáncem renesančního názoru , že kontrašpionáž začíná teprve agenty dubléry, když nejsou agenti přímo infiltrování do rezidentur a centrál potivníka. Nebylo to nic objevného, již Mistr Sun-c´ ve své knize Umění války před 2500 lety "dvojakým zvědům"  přikládal mimořádný význam. Ano i u Mossadu  je tato specifika mimořádně ceněna proto, že  nedá se srovnat  co do obtížnosti a rizika s žádnou jinou zpravodajskou činností ale když to vyjde tak je to terno, vedle získávání cených  informací  můžeme protivníka dezinformovat.

Řízení agentů je jádrem špionážního řemesla (Špioni proti armagedonu str.181) Každý řídící důstojník se musí ke svému agentu chovat jako otec s matkou a být zároveň sociálním pracovníkem i psychologem. Musí svého agenta opečovávat a zároveň být ostražitý. Musí ho zahrnovat chválou, pozbuzovat a odměňovat, být mu oporou a chápavým zpovědníkem ale také být připravený jej pořádně zpražit.  Nároky ještě mnohonásobně vzrostou, když má řídící důstojník dvojitého agenta. 

Náčelníky jsem pro toto řešení získal, když jsem vypátral , že otec Varhaníka se z I.světové války vrátil jako komunista a poručík Rudé armády, což tajil. Matka Varhaníka byla  opačného politického garde a po nástupu Hitlera k moci by tato avantýra  zaručovala ve šťastnějším případě pouze koncentrák . Já pojem nepřítel nesdílím, pro mne zastupoval  protivníka a proto  jsem se s Varhaníkem   spřátelil. 

Již Seneca  tvrdil, že nepřátelé neexistují ale nepřátele si děláme. Situace se  mění  když protivník  jako s nepřítelem s námi  jedná.

Varhaník byl  normální táta  rodiny i řádný občan ,  pro mne  znalec německé irendity v mém revíru. Pro protivníka byl soukmenovec a znalec  stejného revíru - VVP kde se narodil. 

Můj revír nebyl žádným rejdištěm špionů  ale fáma , že  služebna Abwehru Drážďany zanechala v Krušnohoří  spící agenturní síť se mne jevila jako  šance když podle  Pullachu  Česko zvláště pak Rusa   měli  hlídat .  Nebyl jsem  žádný  inspektor Clouseau abych kolem sebe viděl  samé špióny, mého Varhaníka  jsem zaléval  jako vzácnou květinku, byla to moje zpravodajská hra"Tah pěšcem".   Jeden z benefitů  byl, že jsem si vymohl  privilegium  civilného studia  práva na Univerzitě Karlově v Praze. Měl jsem úmysl opustit  Bratrstvo kočičí pracky a stát se advokátem.

Pro dnešek  pro Česko platí býti nadále obezřetní, zvláště pak že jsme opět mezi "dvěma mlýnskými kameny". Po velké návštěvě si začali Němci opět šuškat , že si Benešovi dekrety zrušíme sami. Není správné , že stále více  posouváme počátek česko-německých dějiny bezpráví za rok 1945 a sochy Rudoarmějců osvoboditelů hanobíme a bouráme ?  

Ofenzivní kontrarozvědnou prací  se zabýval náš specializovaný  odbor Hlavní správy. Loutnista  byl pěšák poziční agentury  a proto  jsem jej mohl řídit  já jako pěšák tajné fronty první linie  divizí tehdy mocného vojenského uskupení Varšavské smlouvy .  Původně jsem se Loutnistou pyšnil ale dnes to vidím jako exces. Na Němcích pracovala Zpravodajská správa  Generálního štábu naší armády, která měla referát ve  městě na Elišce a cosi i u mne na Doupovských horách. Také i v tomto případě šlo mimo jiné  o  věčné jablko sváru mezi rozvědkou a kontrarozvědkou.

Rus po roce 1968 k nám začal být nedůvěřivý a tak se u nás se svojí Střední skupinou vojsk)* pro svoji jistotu  usadil   , byl  i  v mém revíru. Jejich  kontrabrácha se mnou hovořil  pouze na strážnici při vjezdu do jejich Doupovského polygonu. U našich generálů  vysedával často  poraděnko a jeho hlavním úkolem bylo nás hlídat. Jejich manželky měly výlety do Karlových Varů v oblibě. Náčelník oddělení vždy pověřil někoho úkolem sehnat  porcelán, lustr etc. jako suvenýr  a pro jejich generála zajistit nejčastěji rybolov. Prý na  věčné  přátelství , po kolikáté v mém století  (Rakušan, Francouz, Němec, Rus, Američan)  se muselo vždy připít. Všichni jsme však byli rádi když spokojeni odejeli. Pokud vím stejný scénář i pocity měl velitel divize. Proto s námi za účelem zdárné vizitace svých poraděnků spolupracoval. Jsem přesvědčen, že se nic nezměnilo a vizitace USarmy poradců mají stejný průběh až na to, že místo vodky se pije whisky.  Od nepaměti také platí, že velké úkoly vojáci plní pod vlivem alkoholu, ostatně ve střízlivém stavu není zteč ani možná. Dnes pokud nestačí vymytí mozku  a u  profesionální armády  slušný žold  nastupují opět drogy. Wermacht jel na "perníku" od samého počátku války.

Náš nový Velký bratr k nám důvěry nenabyl , rovnou  nás odzbrojil. Dokumentace  demontáže ČSLA.  S  jedením tankovým praporem  nám na Evropském válčišti určil toliko pozici komparzisty.  Jak dopadla kasárna mateřského pluku kam jsem jako poručík nastoupil službu vojáka z povolání?! Člověk může mít přátele ale národ nikdy (Winston Churchill

Ve zpravodajštině vždy jde o válku proti všem, tedy i proti spojencům a  na vlastním hřišti. Ani v  klubu   " Five Eeys "  to není jinak

Rusové své  "Tora Bora" (válečné velitelství  frontu) které v podzemí  Doupovských hor vybudovali přísně střežili. Přístup  měl pouze velitel Západního vojenského okruhu za války velitel frontu, kterému by byla Střední skupina vojsk)* podřízena. Jejich kontrabrácha se mnou hovořil pouze na strážnici vjezdu do jejich polygonu. Civilní přilehlé prostředí polygonu a vnější ochrana sovětské armády byla jedním z faktorů operativní situace ve kterém jsem měl povinnost  agenturně pracovat což se mne také dařilo. Moje " Mata Hari" byla milenkou jeho agenta a  tak  jsem poznal jeho zájmy a cosi o Ruské duši. Alkohol a ženská umí rozvázat jazyk každého  muže.  Měl jsem  přehled o oficírech z jejich nory kteří kšeftovali s benzinem a vodkou nebo proháněli  děvčata v okolí. Ruské nakročení do perestrojky přispělo zásadním způsobem  k  změně situace nejen  i u nás. Gorbačov dokázal prohrát velkou bitvu  (hybridní )III.světové války bez Armagedonu a nastartoval regeneraci Ruska  . Albert Einstein předpověděl IV.světovou válku kyji a kamenýmni sekerami !?

Odkazy na "Mnichov 1938" a na "studenou válku"  jsou světoznámé metefory, ale historii jejich vzniku zná jen málokdo a zpravodajské pozadí téměř nikdo.

Zpravodajská spolupráce s Rusem
byla naše  válka s Němci která začala v roce 1936. Byla to reakce na masové nasazení německého Abwehru proti Československu  v roce 1935 kdy začali připravovat okupaci  Čech . Zničení Československa  bylo  proklamováno  samotným Hitlerem jeho projevem 12.září 1938 v Norimberku. Tehdejší ministr spravedlnosti Ivan Dérer vládě dokladoval, že ve vyšetřovací vazbě se nachází 925 osob obviněných ze špioníže ve prospěch Německa .  V roce 1939 již  Němci pyšně maršírovali  po Praze.  Rusové nás měli za této situace zcela přirozeně za přátele a my zase je neboť ohrožení německou politikou   Drang nach Osten  nás spojovalo .

L.P.1938 Litvinov  ve  Společnosti národů  .....v současné době Československo trpí zashováním do svých vnitřních záležitostí od sousedního státu , veřejně nahlas se mu vyhrožuje útokem. Jeden z nejstarších, nejkulturnějších a nejpracovitějších  evropských národů jenž po staletích útlaku získal nezávislost se dnes nebo zítra může chopit zbraní... jménem své vlády dáváme následující a jednoznačnou odpověď  Máme v úmyslu dostát závazkům vyplývajícího z paktu s Francií poskytnout Československu pomoc všemi prostředky které máme  ( Winston Churchill : Druhá světová válka díl I , str.276) Tuto citaci  vzpomínám i proto, že u Rusů jako Slované hraničáři  a יהודי jsme měli jeden z nejvyšších kreditů.

Spojenectví s malými ,  ekonomicky a vojensky zdatnými státy preferuji jako dobrou bezpečnostní strategii. Láska Velkých bratrů  vždy jak historie ukázala byla  falešná.

Podle pamětí emerit.gen. František Moravce nás přijali v Moskvě ve svém sídle, bohaté jídlo s množstvím kaviáru a vodky se zdálo nekonečné.  Již tehdá když  uháněl  vlakem k domovu bylo mu jasné jak si Velký bratr spolupráci představuje , my budeme dodávat informace ale dostávat nebudeme téměř žádné. První zástupce Rusů v Praze byl bývalý carský důstojník který předložil doklady na jméno Neuman a byl námi veden jako agent Rudolf. Za krytí a součinost odpovídal, emerit.gen.Karel Paleček. První naše společné zpravodajské operace byl výcvik jejich agentů  pro nasazení v Německu a převedení 120 ruských důstojníků s československými pasy přes Rakousko-Švýcarsko-Francii na pomoc republikánům do Španělska.  Za války na naší úřadovnu v Londýně na Bayswater Road Rusové docházeli pro zprávy které vydaly na několik svazků zprvu denně ale po bitvě u Stalingradu a konferenci trojky na Jaltě se začali chovat povýšeně. Dávali nám najevo, že nás už nepotřebují. To postihlo i samotné Angličany což  Churchil žárlivě komentoval, že Americký bison si náramně začal rozumnět s Ruským medvědem   a hodil mezi ně vidle. 

Ruská vojenská rozvědka již 200 let  (název GRU má roku 1918) je nedílnou součástí nejen našeho zpravodajského "ekosystému". Když na "ruském googlu" zadáš  GRU  dozvíš se víc.

První republika byl "protentokrát" francouzký, naší armádu řídila francouzká vojenská mise .  Gen. Maurice Pellé byl  zpočátku nejen náčelníkem Hlavního štábu ale dočasně i velitelem čs.armády. Francouzi nám  povolili vojenskou zpravodajskou službu  o které  generál  Moravec napsal knihu  Špión jemuž nevěřili.  O jeho esu A-54 alias Bärovi   je  na intrenetu řada zpochybňujících poznatků . Pověsti Moravcova superšpiona  konkuruje pověst nebezpečného dubléra.
Autentická svědectví našich zpravodajců .

O tom jak to bylo tehdá v první linii  jsou vzpomínky Františka Fárka, trefně pojmenované Stopy mizí v archivu.

Francais frère měl o spolupráci představu stejnou jako Rus. Seběvědomí velkých národů je bezbřehé, spolehají na svoji početnost a hmotné statky, my musíme spoléhati na svoji rozvahu a dobré zpravodajce a diplomaty. 

Bratranec Jiří Šolc, emerit.plukovník Vojenského historického ústavu slavnou éru našeho vojenského zpravodajství za II. světové válce popsal v knize Po boku prezidenta (Eduarda Beneše) a dalších knihách  .

Pro obranu státu nestačí dobrá zpravodajská služba, ta musí být vynikající , což není snadný úkol a ne vždy se zadaří. Spřátelené zpravodajské služby neexistují, jsou to jenom zpravodajské služby zemí které nám za přátele označili politici.

Jak problémová je role zpravodajského důstojníka je osud samotného  gen.Moravce  který začal bojem za císaře pána od kterého obdržel medaili Signum Laudis a zemřel v roce 1966 ve  Washingtonu opět v cizích službách.  Měl to za oprávněně za  štěstí , ve svých pamětech  v roce 1966 mimo  jiné napsal: Z mých vrstevníků-zpravodajců, přátel i protivníků, není až na jednoho žádný na živu a s výjimkou jediného nezemřel nikdo přirozenou smrtí. Mohu je jmenovat : admirál Canaris...etc.

L.P.1988 jsem na vlastní žádost byl propuštěn z armády  a začal  pracovat  v mé vysněné profesi advokáta. Jak to bývá  u někoho sklízím ocenění a u jiného závist  ale i nenávist. Já jsem se konečně dobral  maximální nezávislosti a svobody kterou může naše civilizace občanu poskytnout  a kterou jest  advokacie.

Varhaník  odpočívá v hrobě mezi svými v jednom kouzelném bavorském městečku , já jsem  reinkarnoval  ze strážního psa Doupovských hor na begleitra/průvodce původních obyvatel . Deal jsem předal a jenom se budu radovat, když "strážní psi Doupovských hor "  to budou dělat  lépe, máme co bránit. 

Jak vypadala zpráva naší rozvědky v roce 1989   .  Třesky plesky BISu z roku 2014 , publikovaná  v roce 2016 kdy ve Francie je vyjímečný  stav pro opakované teroristické útoky  Islámského státu/Daeše .    

BIS dál hraje hru na slepou bábu s  ruskými a čínskými  špióny a Otesánka/Daeš  jenom oprašuje , Kazisvěti dokonce přihnojují. 

Původní koncepce bezpečnostní komunity po roce 1989 měla  logicky charakter „kruhové obrany“. Pak však převážili aktivisté, kteří se začali chovat k Západu podobně, jako se za mojí služby  chovaly aktivisté směrem na Východ. Nejenom, že se tím zničilo pár úspěchů i lidí  ale zpravodajská komunita dala bohužel najevo, že ideologie v ní převažuje nad profesionalitou což je vede k degeneraci zpravodajské práce. 

Jak fungovaly naše zpravodajské služby  po roce 1989  jsem si přečtl  v knize PhDr. Jiřího Růžka V labyrintu zpravodajských služeb , je to autentické svědectví zasvěceného,  vzdělaného člověka který měl odvahu o tom  napsat proto, že skutečný úspěch se stal pouze přáním . A co na to "potrefená  husa" ?

Jak je to ve věku kdy špionáž se stala alternativou k otevřené válce jsem si přečetl v knize  Špioni proti Armagedonu . I u zpravodajské velmoci  úspěchy střídají  neúspěchy ale zájem státu zůstává  jako prioritní  požadavek !

Pohádky z  české zahrádky

Nicméně vzpomínky zasvěcených utvrdily moji  zkušenost, že zpravodajskou práci  mohou vykonávat dobře pouze vlastenci a  gentlemani  kteří vítězí s pokorou a prohrávají se ctí . Měl jsem štěstí, že moje služba byla za tohoto stavu práce  u Vojenské kontrarozvědky. Bylo to v etapě francouzi pojmenované  Détante - uvolňování napětí . Báječné také bylo, že Svět ještě  neznal mobilní telefony ani  GPS a dostatečná distanční vzdálenost od nadřízeného činilo službu v Bratrstvu kočičí pracky snesitelnou i "svobodnou".

Nebylo pro mne překvapením, že 328 příslušníků VKR pokračovalo po roce 1989 ve službě. Příslušníci civilní kontrarozvědky Státní bezpečnosti dostali "padáka". 

Odkaz následovníkům : Nemáme žádné spojence ani žádné nepřátele, máme pouze  své zájmy. Na nepravděpodobné války minulosti nejsme vyzbrojeni o válkách budoucnosti jako všichni nic nevíme. Naši bezpečnost nám může zajistit pouze nové myšlení. Vyzbrojme se vzděláním a vlastenectvím, obrňme se prosperitou a najděme odvahu se chovat jako Švýcaři. Nežijme v iluzi , že náš prospěch či bezpečnost leží na srdci ještě někomu  jinému než nám. Člověk může mít přátele ale národ nikdy (Winston Churchill). Dovoluji si doplnit , že ani člověk nemá nepřátle, to jenom jeho úspěch. 

Nashovo ekvilibrium Princip "Nashova ekvilibria" (rovnováhy) zjednodušeně znamená, že žádný subjekt/hráč nemůže změnou strategie získat, pokud ji změní jen on sám.   

Žijeme v etapě mírové koexistence  / rovnováze strachu velmocí . Multi Multa Nemo Omnia Novit - Každý něco ví, ale nikdo neví vše, entropie je vždy  více než informace.

Cosi o Deep state    

Cosi o kybernetické válce , aneb jak se válčí na počítačích v  kancelářích a "garážích":

Třešňová kvě

The Hacker News

WikiLeaks

Globalizace jako hybridní válka

Malér nastane až  počítače s umělou inteligenci začnou hrát  gambit s lidstvem, podle mne jsme již velmi blízko !

.................................................................................

*Střední skupina vojsk se skládala ze dvou tankových divizí, tří motostřeleckých divizí, tří brigád raketových vojsk, jedné brigády dělostřelectva a jedné úderné brigády výsadkářů. Celkem šlo o přibližně 85 000 mužů. Velitelství bylo umístěno v Milovicích. Čtyři z pěti sovětských pozemních divizí byly dislokovány v Česku (Milovice, Mladá Boleslav, Vysoké Mýto a Bruntál), jedna na Slovensku (Zvolen). Na počátku roku 1987 zahrnovala výzbroj Střední skupiny vojsk 1 500 tanků, 650 děl, 90 víceúčelových raketometů a 300 leteckých strojů (z toho 120 helikoptér). O tom kde měly rakety  ( SS-22 a SS-23) panují dohady.  Na Doupovských horách  Rusové  rakety neměli, pouze válečné  velitelství frontu s přímým  spojení  na jejich generální štáb  . Rakety  na Francii a GB měli Rusové  ve VVP Libavá  na Moravě , na USA si vždy drželi a drží doma a na ponorkách ,   pouze rakety na Němce   nám Rusové povolili.  Atomové hlavice k  raketám si ale  ponechali pod svým zámkem s tím, že v případě  potřeby nám je  dodají  tak jak bylo dohodnuto podle  MAAE

Gloriam victores, victos honorem  (sláva vítězům, čest poraženým) opět nefunguje.
Bejvávalo také dobrým zvykem, že tato služba vlasti je bez práva na slávu.

Bratrstva kočičí pracky   je opět brutální jako za nejtvrdšího období studené války. Opět zaměstnávají nejen gentlemany a vlastence ale  i vraždící komanda které z pověření svých vlád  popravily v utajeném režimu bez soudu v posledních několika letech víc než 3000 lidí ! Na místě vlastních tichých úspěchů máme tu opět propagandu  která se vrátila do původních kolejí . Posloucháme pohádky o  podivnýchn úspěších  a  oslavující  Kazisvěty kteří rozlévají   kýble pomyjí na každého kdo pípne cosi proti  Deep state .

Paměti killera CIA Normana Hodgese

Norfolk, Virginie. 78letý bývalý pracovník CIA Normand Hodges, na smrtelní posteli, v nemocnici "Sentara General Hospital", učinil senzační prohlášení. Veřejně prohlásil, že v létech 1959 - 1972 byl killerem CIA a uskutečnil 37 vražd na objednávku, včetně vraždy Merilyn Monroe.

Hodges odpracoval v CIA 41 let a byl operativním pracovníkem nejvyšší úrovni. Prohlásil, že jeho služeb využívala nejen CIA, ale i jiné tajné služby pro odstranění různých osob uvnítř státu, o kterých mu říkali, že "jsou hrozbou pro bezpečnost USA".

Hodges tvrdí, že na každou "likvidací" si velice dobře pamatuje. Všichni vraždy provedl uvnítř Ameriky. A všichni příkazy k vraždám dostával od svého přímého nadřízeného Majora Jamese "Jimmy" Hayworth. Hodges tvrdí, že byl členem pětičlenné skupiny killerů, která vykonávala politické vraždy.

Obětmi byli v první řadě opoziční politici, političtí aktivisté, novináři, lídři odborů. Také tvrdí, že zabil několik vědců a umělců, jejichž idei, jak mu bylo řečeno představují hrozbu národní bezpečnosti USA.

Hodges řekl, že vražda Marilyn Monroe byla jedinečnou v tom smyslu, že byla jedinou ženou, kterou on zabil. Ale nemá kvůli tomu žádné výčitky svědomí, protože, jak mu bylo řečeno, představovala hrozbu národní bezpečnosti USA. Spala nejen s Kennedym, ale i s Fidelem Castro ?

Jeho velitel řekl mu, že smrt musí vypadat, jako sebevražda.

Merlyn Monroe byla zavražděná mezi půlnoci a 1.hodinou 5.8.1962. Hodges řekl, že vešel do jejího pokoje, když spala a dál ji injekci s velkou dávkou chloral hydratu s nembutalem - obě látky jsou silná sedativa a používají se pro narkózu. Smrt nastala na předávkování těmito látkami.

Poté, co Hodges učinil tato přiznání, nehledě na to, že se nachází na smrtelné posteli, k němu okamžitě byla poslána "ochrana" FBI, pro znemožnění dalších tiskových konferencí.

Anglicky originál Retired CIA Agent Confesses on Deathbe  "I Killed Marilyn Monroe"

CIA


Dějiny  tvoří události 

Ilustrace: růžově – země, které Angličané napadli nebo se o to pokusili. Bíle - země, které se Angličané nepokusili napadnout. 

Stát bez kvalitní zpravodajské služby , bojeschopné armády a vlastní měny je na cestě k vymazání z mapy Světa 

Česko je stále na mapě ale mapa ze startovní čáry roku 1920 našim politikům dává  školní známku 4 !