Advokát | Krédo | Životopis
Tample | Poutník | Sídlo  

V náručí maminky a babičky

Kdo neví odkud přišel, neví  kam patří,  ani kam jde !


Pokud se pamatuji  nikdo to se mnou nekonzultoval , dobu ani místo jsem si nevolil. 

V chalupě  Šolců za vodouTampli    ve znamení  Berana započalo moje zrození . Doma  i ve vsi se lidičky radovali ze skončené  války a  z této  radosti a převelikého štěstí lidstva cosi  ukáplo  i do mého osudu. Asi i proto jsem bytostný optimista, který šťastně přeskakuje překážky na svojí Cestě života.

Náš Svět byl podle Božích pořádků. Dědeček držel vládu nad rodinou  v moci otcovské /ius potestas patria  a s Biblí pod polštářem a Ježíšem nad postelí dbal aby naše konání bylo podle desatera/ius divinum. Velkým štěstím bylo , že jsme s bratrem Jaroslavem  narodili zdraví  na báječném místě  kde pospolu žili tři generace.

Pokřtěn jsem v kostele Sv. Filipa a Jakuba  v Roztokách.  V křestní vodě nebylo dost síly aby moje Cesta byla bez zákrut a zastávek.
Podle Božího obrazu i ústavy státu svobodný a  ostatními lidmi rovný, podle obrazu světa do kterého jsem se narodil  a  žiji  opak je pravdou.

Zprvu  jsem se pletl pod nohama mamince a babičce,  později jsem vyrážel na výpravy do  dvora naší chalupy. Když jsem se konečně vybatolil z chalupy a dvora, pokračoval jsem ve zkoumání Světa -  zahrady, potoka , louky, pole , lesa,  ve vsi se zalíbením  kovárny.  Na dvoře jsem  narazil na našeho  kohouta, se kterým kterým jsem svedl první  boj o teritorium který ukončila babička rázně se sekerou v ruce .  Kohout ukončil  svoji pozemskou cestu  na špalku a v nedělní  polívce. Můj první duel naštěstí skončil jen s malou jizvou pod okem . Jsem lovec, to mám nejen  doslova v  krvi , moje  krevní skupina 0 je krví lovců.  Mám  to  i  puncovaný ouřadem když  od svých 21 letech držím glejt k výkonu myslivosti  a mám  uloveného prvního srnce s vlastní   flintou.

Věnoval  jsem  zkoumání přírody a ledas jaké zapovídané skotačení páchal. 

Jako následník na trůnu (prvorozený) jsem měl  privilegia
.  Já si vzpomínám  na výlučné právo skákat ze stolu v babičině světničce do ustlané postele když bylo venku psí počasí . V mých rukách často nebyly hračky kterých jsem měl pramálo ale věci k práci v chalupě, na poli i v lese. Proto domácí skotačení babička láskyplně vždy prominula  s mírným napomenutím.

Dědeček byl řezbář samouk. Do kostela v Roztokách vyřezal betlem jak praví kronika Tample. Specialitou dědečka bylo složit kříž s posvátnými předměty z Via Dolorosa do láhve. Dědeček měl přání poslední cestu Ježíše v Jeruzalémě  projít , jako  přání to držel tatínek ale až já jsem  tam došel.   L.P.2015 jsem s Biblí v ruce a ruksakem na zádech   Cestu  vykonal . Do Zdi nářků s modlitbou Otče náš .....  jsem vložil  svoje přání ....zachovej mír a pokoj mezi námi. 

Dědeček  nikdy  nezvýšil hlas ale všemi doma i ve vsi  byl respektován .

Babičku rozsévala vůkol lásku a radost, řídila se zásadou "Údělem člověka je aby byl šťastnej a sec může aby láskou oblažoval své okolí" . Babička pěstovala a sbírala byliny  ze kterých  vařila čaje  na kdejakou bolístku ale i báječný elixír. Maminka   tvrdila, že babička byla Světice a když to říkala jako snacha tak na tom asi něco bude.

Ochrana maminčiny a babičiny náruče netrvala dlouho
I můj život tak jako našeho kohouta a dalších živáčků kolem mne  se stále více měnil  na boje o potravu,   teritorium a  samici které tvoří archetyp lovu.  Jak proběhly moje životní reinkarnace je moje další výprávění. Kmotřičky Sudičky mne v kolébce  pro rvačku se životem ale naštěstí dobře zaopatřily, z pytle zázraku zrození  vytáhly vlákno touhy po poznání kterým spoutaly moji duši nadanou sílou světla i temnoty , pokory i hříchu. I bylo-li by jinak, nestálo by za to abych o tom vyprávěl  a už vůbec ne abych o tom psal.

Podle vzpomínek  maminky jsem byl neposeda a mudrlant, později šťastně rozvinuto  v zálibu   cestovánífilosofii

Můj první  bod obratu nastal, když jsem  byl  katapultován na Lafaranconi.