Advokát | Krédo | Životopis
Tample | Poutník | Sídlo  

V náručí maminky a babičky

Za devatero horami , devatero řekami a  devatero lesy narodil se človíček i dali mu  jméno Toníček.
Pokud se pamatuji  nikdo to se mnou nekonzultoval , dobu ani místo jsem si nevolil ale když rozum bral  na věky se do rodné hroudy zamiloval.

V chalupě  Šolců za vodouTampli    ve znamení  Berana započalo moje zrození . Doma  i ve vsi se lidičky radovali ze skončené  války a  z této  radosti a převelikého štěstí lidstva cosi  ukáplo  i do mého osudu. Asi i proto jsem bytostný optimista, který šťastně přeskakuje překážky na svojí Cestě života.

Náš Svět byl podle Božích pořádků. Dědeček držel vládu nad rodinou  v moci otcovské /ius potestas patria  a s Biblí pod polštářem a Křížem nad postelí dbal aby naše konání bylo podle desatera/ius divinum.

Pokřtěn jsem v kostele Sv. Filipa a Jakuba  v Roztokách.  V křestní vodě nebylo dost síly aby moje Cesta byla bez zákrut a zastávek.
Podle Božího obrazu i ústavy státu svobodný a  ostatními lidmi rovný, podle obrazu světa do kterého jsem se narodil  a  žiji  opak je pravdou.

Zprvu  jsem se pletl pod nohama mamince a babičce,  později jsem vyrážel na výpravy do  dvora naší chalupy. Když jsem se konečně vybatolil z chalupy a dvora, pokračoval jsem ve zkoumání Světa -  zahrady, potoka , louky, pole , lesa,  ve vsi se zalíbením  kovárny.  Na dvoře jsem  narazil na našeho  kohouta, se kterým kterým jsem svedl první  boj o teritorium který ukončila babička rázně se sekerou v ruce .  Kohout ukončil  svoji pozemskou mision  na špalku a v nedělní  polívce a já  naštěstí jen s malou jizvou pod okem . Jsem lovec, to mám nejen  v matrice krve ,  krevní skupina 0 je krví lovců.  Mám  to  i  puncovaný ouřadem když  od svých 21 letech držím glejt k výkonu myslivosti  a mám  uloveného prvního srnce s vlastní   flintou.

Věnoval  jsem se také umění , když jsem povyrostl vedle přicmrdování  při  pracech na chalupě a poli kde cos jsem počmáral . Rád jsem si falešně prozpěvoval a napodoboval  ptáky.

Jako následník na trůnu jsem měl  privilegia
, já si vzpomínám  na výlučné právo skákat ze stolu v babiččině světničce do ustlané postele. 

Dědeček byl řezbář samouk.Do kostela v Roztokách dělal betlem jak praví kronika Tample. Já si vzpomínám, že jeho specialitou bylo složit Krucifix s posledními předměty života Ježíše do láhve. Nikdy  nezvýšil hlas ale všemi doma i ve vsi  byl respektován .

Babičku rozsévala vůkol lásku a radost, řídila se zásadou "Údělem člověka je aby byl šťastnej a sec může aby láskou oblažoval své okolí" . Babička pěstovala a sbírala byliny  ze kterých  vařila čaje  na kdejakou bolístku ale i báječný elixír. Maminka   tvrdila, že babička byla Světice a když to říkala jako snacha tak na tom asi něco bude.

Ochrana maminčiny a babičiny náruče netrvala dlouho
I můj život tak jako našeho kohouta a dalších živáčků kolem mne  se stále více měnil  na boje o potravu, samici  a teritorium které tvoří archetyp lovu.  Jak proběhly moje životní reinkarnace je moje další výprávění. Kmotřičky Sudičky mne v kolébce  pro rvačku se životem ale naštěstí dobře zaopatřily, z pytle zázraku zrození  vytáhly vlákno touhy po poznání kterým spoutaly moji duši nadanou sílou světla i temnoty , pokory i hříchu.

Podle vzpomínek  maminky jsem byl neposeda a mudrlant, později šťastně rozvinuto  v zálibu   cestovánífilosofii

Můj první bod obratu nastal, když jsem  byl  katapultován na Lafaranconi.