Ačkoliv žijeme dnes, přec chválíme staré časy(Ovidius) 


  

                   Tample 

                         v kronice a pamětech 




 

Naši písmáci:

František Mikule, č.p. 33: Byla na mne před několika lety za starostování Jana Ducháčka vložena žádost, abych napsal  dějiny obce Tample. Mohu tak učinit jen potud jak sahá moje paměť a jak vím z doslechu od  starších. 

Josef Ježek, č.p. 42 : Kroniku začal psát František  Mikule 18.4.1916, první opis pořídil A.Říha v roce 1929, druhý opis v roce 1961 J.Polák, třetí opis v roce 1976 pořídil Josef Ježek, plukovník ve výslužbě. 

Antonín Šolc, č.p. 21(75): V roce 2000 Ježkův opis jsem doplnil za pomoci Františka Ducháčka, č.p. 17 a  fotografiemi ozdobil Josef Dejmek, č.p. 26. Kronika byla publikována na internetu a  namísto tragédy opětovně předpovídaného zániku Světa z pracně přepisovaných  rukopisů jsme skočili do digitálního věku. Archiv dokumentů a  písemnou verzi kroniky spravuje Věruška  Dejmková č.p.26. Originál pamětí Mikuleho přes veškeré úsilí  jsme nezískali. Poslední stopa končí u zemřelé Boženy Stínilové v č.p.38.  

Mikule: Obec Tample měla dle sčítání někdy v roce 1800 44 domovních čísel. Podle záznamů farních měla Tample kolem r.1700 asi 180 duší.

V dubnu 1866 když vypukla Rakousko-Pruská válka jsem byl odveden na vojnu do Jičína. Po všelijakých cestách jsem se v červnu dostal do pražské vojenské nemocnice, kde jsem byl Prušáky zajat. Ze zajetí jsem utekl domů do Tample. Po válce, která skončila mírem někdy v srpnu, vypukla cholera. V Tampli na choleru během 3 měsíců zemřelo 46 osob.

V Tampli bylo při sčítání obyvatelstva v r.1870 o 100 obyvatel více než v roce 1910. Ubylo 100 lidí, města a průmyslová místa zato vzkvétají. Zvláště v roce 1870 při stavbě Severo-západní dráhy na Trutnov ubylo v Tampli několik stavení.

Původně bylo v Tampli 11 statků i s mlýnem. Louka zvaná Ohrada byla také rozdělena na 11 dílů a každý měl právo za jistou roční činži louku užívati.

Za mého mládí v letech 1850 až 1860 neměl mimo statků a několika chalup nikdo krávu. Teprve po rozprodeji polí k č.p.15 Antonína Ducháčka v roce 1870 a vyhoření Kocourkova statku č.p. 27 v roce 1877 přišlo pole do pachtu a bylo možno každému domkáři držet dobytek. Dříve každý baráčník se zabýval tkalcovstvím. V každém stavení vedle větší světnice byla malá světnička, či dvě, kde se pracovalo na tkalcovských stavech. Při hospodářích byli v domě podruzi, kteří místo platu a nájmu měli povinnost každý druhý týden se starat o palivo a topení.

Šolc: Tample je název obce v České kotlině jedinečný. Humorná verze o pojmenování rodné hroudy bude ještě v doslovu od Fandy Ducháčka. Jistě to k pravdě má daleko ale sůl života humor nám nechybí. V latině templum označuje věštecké stanoviště, nebo také místo poradního shromáždění. Bylo by jistě zajímavé právě tento etymologický základ názvu Tample doložit archeologickým objevem.

Geologicky Tample  je na permu, vrchy Jíva 568 n/m  s Babkou 549 n/m  jsou  na karbonu prvohor. Tehdá se Tampelskou dolinou proháněli Dimetrodoni a jiná pravěká havěť, po človíčkovi nebylo vidu ani slechu. Archeologové objevují  první lidi našeho typu/homo sapiens  kolem roku 800  000 před naším letopočtem. Na území České republiky se nachází řada nalezišť: Předmostí v Přerově, Dolní Věstonice, Pavlov, Brno, Koněprusy, Mladeč . První písmné informace však  máme až o Keltech.V 2.století před naším letopočtem o keltském kmeni Bójů na našem území se zmiňuje  římský dějepisec Tacitus   

Mineralogií  a permokarbonskou faunou Tample se zabývá  Martin Lapačík který své objevy prezentuje na samostatné  stránce  facebooku.

Z Kroniky povětrnosti se zvláštním ohledem na Čechy. Proč začínáme také povětrností ?  Počasí je to co ovlivní každý den naší činnost a  klimatický exodus vždy přinesl  stěhování národů  která přepsalo  mapu  jejich pobytu  na Zemi. Ani v našem případě to nebylo zřejmě jinak .

Historici se dosud nevypořádali v  jakém rozsahu původní obyvatelé české kotliny Keltové  se s  námi  (asi)milovali. Nevíme proč ani kdy jsme se vydli na cestu k  hoře  Říp  ale jisté je , že jsme se  zde usadili  a bylo to pro nás  terno. Do vynálezu písma o historii našich prapředků nevíme téměř nic.      

Na konci prvního tisíciletí prvně píše o slovanském kmeni Čechů  kupec Ibráhím ibn Jákúb jako zemědělcích a řemeslnících . Prahu   knížete Boleslava I  (vládl 935-967)  popisuje jako příjemné a bohaté město z kamene  do kterého za obchodem jezdí Rusové a ostatní Slované. Boleslav I. je zakladatelem české státnosti, jeho knížectví zahrnovalo nejen Čechy a Moravu ale také Slezko, Krakovsko a Červené Hrady (Halič a Kyjevská Rus-část  s Lvovem).  Podle Kosmase a báječného vyprávění starců  se dostáváme až k Bořivoji I  a  jeho vládě 872-873, prvnímu historicky doleženému Přemyslovci. Z Levého Hradce přesídlil na Pražský hrad který je památkou UNESCO s tisíciletou tradicí , učebnicí  architektury a dějin umění. 

Podle Kristiánovy legendy Bořivoj I. přijal  křest z rukou slovanského věrozvěsta  Svatého Metoděje.  Druhý pražský biskup Svatý Vojtěch  (982–997)  rozšířil křesťanství do Polska a Uher a jsme to my kteří  nakonec Světu  přineseli náboženskou svobodu v Rudolfově majestátu.    

Když Češi své věci v knížectví jako stát ustavili, tribut jsme vypověděli a takto se k Západu obrátili:   Zastav své kroky, Tetha (oslovení  vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Pověsti o našem kraji nejstarší
Krkonoše a jejich daleké podhůří pokrývaly v dávných dobách neprostupné pralesy, které byly součástí pomezního hvozdu Království českého. Pomezní hvozd odděloval úrodné roviny slezské na severu, osídlené  a žírné východočeské Polabí a dolní Podkrkonoší na jihu, který bylo domovem českého kmene Charvátů. Oba úrodné kraje byly od pradávna spojeny obchodními stezkami, po nichž putovaly pustými pralesy karavany obchodníků. Na obchodních stezkách  byly strážní stanoviště kde v bezpečí pocestní odpočívali. Poté co území kmene Charvátů bylo rozděleno mezi šlechtické rody,  Západní Krkonoše a podhůří bylo územím mocného rodu Markvarticů  s erbem lvice. Východní Krkonošské podhůří bylo na počátku Českého státu územím vyvražděného rodu Slavníkovců  jejichž panství zahrnovalo i Kladsko.

Hrad
Prklínbyl u nás strážním hradem na obchodní stezce do Slezka .  Podle Tereziánského katastru z roku 1774 byl Prklín součástí Tample, dnes je součástí Roztok na pomezí Tample a Karlova. Je zde nezapomenutelný výhled na západní část Krkonoš s Novosvětským průsmykem . A náhled do Tampelské doliny ,  náš les je moje srdcovka, cítím se opět doma.

Tample je zaznamenána v Zemských deskách Českého království v XV. století jako součást Kumburského panství. Ruiny hradu Kumburk jsou viditelné z pražské silnice mezi Novou Pakou a Jičínem. Ponejprv však Tampel s vrchem Jívou a Roškopovem tvoří samostatnou Královskou komoru. Jakými královskými regály jsme byli obdařeni jsme se zatím nedobrali, obvykle to bývalo  právo volit  rychtáře a hejtmana , právo lovu zvěře a rybaření, právo šenku. Sousední panství s tvrzemi jsou Svojkovo, nyní Svojek a Karlovo, nyní Karlov.

Krkonoše a Podkrkonoší  je  etnografický region rozkládající se  na území nejvyšších českých hor a zahrnující  Krkonošské podhůří až po linii Lomnice nad Popelkou, Novou Paku a Dvůr Králové. Jazykově se původně jednalo jazykovou  česko-německou oblast.   Přírodní podmínky  málo příhodné pro  polní hospodářství dalo na horách budní hospodářství , lesní hospodářství, lov a čižba. Nevhodné podmínky pro zemědělství  byly základem pro časný rozvoj domácího tklacovství, řezbářství, výrobu  hudebních nástrojů i pašeráctví. Folklor regionu se vyznačoval bohatou obchůzkovou čiností  a později  lidovým divadlem. Pro region je charakteristickou stavbou roubená architektura.

L.P. 1526  vládu nad  Českým  královstvím získali rakouští  Habsburkové . České království jim spadlo do klína, když využili naší rozháranosti  , jak názorně ukauzuje Klaudiánova mapa z roku 1518 které vévodí bohatě naložený vůz taženýný koňmi na obě strany.  Naturel Čechů je takový, že nás jen tak někdo do stáda nestluče, tak jako z koček nikdo stádo neudělá. Až se bude rozmontovávat EU jistě přidáme.  Brexitem  to vypuklo  a já od 23.3.2017 jsem 8764 signatářem czexitu

Pán hradu Pecka  Kryštof Harant v panské vzpouře proti Habsburkům  v čase bouřilvém  při staroměstské exekuci  s 27 českými pány o hlavu přišel.  Zanechal nám   náhled do  naší civilizace v polovině milénia.  O jeho cestě do Benátek, na Kypr, do Jerusaléma, Egypta a pusté Arábie si přečti zde a mnohého cenného  poučení se Ti za odměnu dostane . O Řeckém národu, O původu a rozličnosti rytířův, O Jerusalémě, O klášteru nejstarším a stále živém sv.Kateřiny, O  hoře Sinaj kde desatero bylo Bohem do rukou Mojžíšových pro lid zdejší  předáno  a ještě mnoho dalšího.  

Šlechta v české kotlině vládla 1000 let,  v našem kraji byla vesměs vlastenecká a nositelem pokroku , Vartenberkové (Kumburk, Trosky), Čeněk z Vartenberka (Veliš, Jičín) , Kryštof Harant, (Pecka J.N.František Harrach  (Jilemnice, Horní Braná).   

Od vrcholného středověku  měl náš politický systém podobu parlamentní monarchie. Spolu s králem vládli  u nás významné šlechtické rody prostřednictvím Sněmu  Království Českého.

L.P.1918  Rakousko-Uherské císařství bylo spolu s německým císařstvím a osmanskou říší  rozmetáno republikány. Rusko si ještě navíc obléklo kabát socialistcké revoluce. Obě světové války přepsaly dvakrát politickou mapu Evropy. Neklamným znakem politického kvasu je fakt , že území nynější České republiky během století sedmkrát změnilo název.  

Obě světové války se odehrály daleko za humny Tample.
Belle Époque  byla rázem vytřídána  stoletím  Světových válek. Svárlivost je lidem dána osudem a tak je možno lidské dějiny  pojmout jako dějiny  válek. I Češi zde mají svojí stopu. V Tampli  máme  z pekla válek štěstí , že jsme nikdy nezaslechli výbuchy leteckých pum či dělostřeleckých granátů, kolem našich hlav nelétaly střely z kulometů či jiných mašinkvérů .

Na frontu první světové války však naši rodáci narukovali. Ve Svojku je pomník rodákům padlým na frontě v letech 1914-1918. Za císaře pána Franze Josefa  a jeho rodinu z Tampelských rodáků  život položili: Jan Dejmek, František Hadinec, Rudolf Horáček, Jan Janda, Josef Kracík, Josef Kučera, Karel Kučera, František Morávek, František Toth, Jaroslav Vinklář, Gustav Zajíc, ze Svojku to bylo dalších 22 mladíků. Ano I.světová válka je matkou válečných katastrof nového století. Dnešní človek by nevydržel co naši dědové. Byl to mlýn na lidské maso který zasáhl civilní obyvatelstvo , semlel  i carskou rodinu v Rusku. Následník Františka Josefa I , císař Karel I byl poslán do vyhnanství kde zemřel. České království do tohoto  masakru poslalo 1.4 miliónů vojáků a  140.000 se jich nevrátilo ke svýn rodinám. Na italské frontě na Piavě byl tatínkův bratr Lojzík, šťastně přežil  těžké boje v horách , hlad a zimu.

Na ruské frontě mnoho Čechů odmítlo bojovat  proti Rusům , došlo dezerci 61 000 vojáků a založení Československých legií v Rusku. Proč to vzali  domů přes Sibiř na místě osvobozování Čech historici obchází, stejně tak jako padlé za císaře pána a jeho rodinu a jak ruští legionáři  "odklonili " 75 vagonů  ruského zlatého pokladu .  Všichni  pamnětníci  jsou již mrtví a jejich příběhy  překřičeli aktivisté nových pořádků. 

V roce 1918 a 1989  vypukla v Čechách   demokracie . 

Památným dnem je 28.říjen 1918 kdy byla vyhlášena  Československá republika

Říšský poslanec Isidor Zahradník  to spustil originálně. Z hlavního nádraží v Praze železničním telegrafem do všech koutů Čech a Moravy  rozeslal následující zprávu: Československý stát proklamován dnes v 11.hodin u sochy sv.Václava na Václavském náměstí. Odstraňte ihned  všechny znaky a značky bývalého státu Rakousko-Uherského. Nazdar ! Dr.Zahradník. Na nádraží se mu věru zalíbilo, stal se ministrem železnic ač původním povoláním byl katolický kněz. 

Bylo to prolamování do otevřených dveří, když císař Karel I. vyhlásil  svým Manifestem z 16.10.2018 reformu  státu na základě sebeurčení národů. T.G. Masaryk  přijel  do Prahy  21. prosince 1918  na hlavní nádraží  a za velké slávy odejel jako prezident  na Hrad.  Čech se radoval, že dítě je živé ale Němec zapoměl, že je u nás hostem Českých králů. Vyhlásil  v pohraničí a  Brně , Jihlavě , Olomouci   Německé Rakousko proti kterému jsme vojensky zakročili. Maďarsko-československou válkou  byl vznik republiky dokončen. Francouz z nás udělal svého hlídacího psa na Němce a zprvu nás podporoval  diplomaticky i vojensky ale v Mnichově roku 1938 nás hodil přes palubu.

Co se seběhlo L.P. 1918 podle  Wiki

Od roku 1946 jsem již tělesně přítomen a  podávám osobní svědectví.  

V roce 1968 jsem  zažil rozcvičku na sametovou revoluci v poezii činovníků nazývané Pražské jaro . Světem  táhla  revoluční vlna, byl to rok který hořel revolučním plamenem. Naším programem změny roku 1968 bylo Dva tisíce slov . Nereformovaní ruští komunisté propadli panice a naši revoltu potlačily  vojenskou intervencí.  Vládní deník Rudé právo vyšel až 25.srpna,   okupaci odsoudil a národ se probrbral pod vojenským dohledem  až k dalšímu pokusu reformy státu v roce 1989 kdy v Rusku probíhala peresrtojka.
Z pamětí novináře Milana Sirůčka : "Koncem července se u mne v redakci objevila zpravodajka amerického vládního listu Washington Post, že ji do Prahy poslal šéfredaktor, aby odtud referovala o vstupu sovětských vojsk do Československa. A zda nevím, kdy to bude, chtěla by si ještě odskočit do Jugoslávie vykoupat se v moři. Odpověděl jsem jí, že to si tedy hodně zaplave, to se přece nikdy nemůže stát. "

V roce 1989 se demokracie obrodila. Dodnes kolují  verze o 17. listopadu jako  převratu i neobyčené (sametové) revoluci. Dodnes Svět nezná  výsledky   Malta Summitu  z 2-3.12.1989 neboť nebyly  podepsány žádné dohody ale následné chování supervelmocí  dává tušit  přijetí zásadních rozhodnutí.  Světová media nastoupila do Prahy  a začaly se dít  nevídané věci .

Situační zpráva Stb Praha ze dne 17.listopadu 1989.
Václav Havel  na cestě z  Hrádečku na Hrad se zastavil v Činoherního klubu a 19.11.1989  založil   Občanské fórum.
Zveřejnění falešné zprávy o smrti studenta Šmída vyvolalo ve společnosti velké pohoršení a přispělo k pádu komunistického režimu.
Komunisté to vzdali když 23.11.1989 na Václavské náměstí přivedl  Petr Miller dělníky.
Prezident Gustav Husák  jmenoval 10.12.1989 Vládu národního porozumění a odstoupil.
Václav Havel byl zvolen prezidentem republiky 29.prosince 1989 .

Československo Václav Havel pohromadě neudržel, po dvou neúspěšných kolech prezidentské volby, 20.7.1992 odstoupil. Slovakexit se stal realitou vypovězením poslušnosti federálních složek na Slovensku a Deklarací o svrchovanosti . Václav  Klaus s Vladimírem Mečiarem  rozhodli, že džina z lahve nevypustí a vyjednali rozdělení  federace 26.srpna 1992 v Brněnské vile Tugendhat

Stát po roce 1989 již po třetí v tomto století přerozdělil  majetek . Znárodňování a zestátňování po roce 1948 vyměnil za privatizací a ve velkém rozsahu proběhly také  restituce
Činovníci to nazvali tento proces změny  revolucí a proto, že netekla  krev tak prý sametová.  

Živou vodou pokropená  podnikatelská aktivita  přivodila v roce 1989  resuscitaci kapitalismu. Vykvetl nám  jakýsi plevel české cesty nazývaný tunelářství.  Králem tunelářů je Viktor Kožený který mimo jiné zašantročil  naší  námořní flotilu . Ani rozebrání na šrot  Poldi Kladno  a mnohé další většinu národa nenadchlo.  Rozčarování  a ztráta důvěryhodnosti politiků začala v roce 1997 a Václav Havel to nazval   blbou náladou.    

Obrodila se česká
oligarchie  . Ano ve Světě kde vládnou peníze  jsou to oni co mají odpovědnost uvést věci do pořádku, práci mají stále nedokončenou . 

Česká šlechta  jako držitel noblesy každého národa se začala opět činit v nápravě věcí veřejných. Naše dílo dělá naše společná práce od dělníka po hraběte. Bartoňové z Dobenína se umí s námi velkoryse podělit o svoji  perlu  Kladského pomezí , hrabě Zdeněk Sternberg je průvodcem na svém hradě.......  Země zděděná po předcích  jejich potem a krví zkropená si to žádá a  zasluhuje, její výprodej je vlastizrada. 

Na přelomu milénia hodnocení Desetiletí duchovní obnovy  vyhlášené kardinálem Tomáškem v roce 1987 vyznělo rozpačitě, výsledky jsou totiž nevalné. Já jsem ale občasnou docházku do kostela  a čtení  Bible jako milostný dopis obnovil.

Vystavěli jsme nové chrámy - chrámy konzumu , obuli jsme si kola , stravujeme se ve fastfoodech  , volně cestujeme na Západ.  Žijeme v naději když se nám nepovedl socialismus s lidskou tváří, že to vyjde s kapitalismem s lidskou tváří . Je jenom na nás kdy se vypořádáme s konzumerismem který devastuje naši krásnou a bohatou zem ,  naše duše a to nejcenější co máme=zdraví. Je absurdní, že na   půdě hýčkané našimi předky máme řepku pro bionaftu, fotovoltanické elektrárny, kukuřici pro bioplynky, logistická centra na dovoz jablek z Chile....etc. Ztratily jsme soběstačnost ve výrobě potravin !

Stěhování národů vždy začalo hladomory a je zde důvodná obava zda to zvládneme.

Lidé jsou vždy ochotni zvednout hlavu aby vykročili k zářivým zítřkům  i když nemají potuchy co je vlastně čeká . Já jsem přesvědčen, že když jsme  zmákli  feudalismus s Habsburkem,  socialismus s Rusem tak i ten kapitalismus s Američanem  také zmáknem. Já osobně dávám přednost vlastní cestě. Naše státní suverenita  zkomírá od vraždy krále Václava III L.P.1306 ve všelikých protentokrátech. Nejpotupnější byl Reichsprotektorat Böhmen und Mähren.

Zabředli jsme v konzumerismu a zdegenerovali sobeckým požitkářstvím, stejně tak jako všechny vyspělé země naší civilizace. Neřešíme skutečné problémy které odmítáme pojmenovat. Naší elitě navíc promíjíme zběhnutí k světavládě když manifestačně  rezignovala na obranu  státní suverenity. Přátelství s ruským medvědem jsme vyměnili za přátelství s americkým bisonem který má stejné nemoci jako my. Ze strážního psa na Němce  máme být strážním psem na Rusa. Západ je rozpolcen a navíc nám nevěří. Získali jsme pouze zdvořilostní  uznání  ale  ve skutečnosti  jsme byli odzbrojeni  a vystvani na milost a nemilost silnějších. Stále  platí Kdo nechce živit svoji armádu bude muset živit armádu okupační. Na místě  čtvrt milionové armády máme 25 000 profesionálů které mnozí mají za žoldnéře bojující za cizí zájmy. Nepatrné zálohy dědečků  z dob všeobecné branné povinnosti nedocvičených pro nové zbraně a nové válčení jsou dalším hříchem odpovědných . Očekávat nápravu od politiků, kteří to mají na svědomí  je bláhovost. 

Opět se rozhořela tisíciletá válka  světa křesťanů a světa islámu. Vlajky islámského státu vlají již v Bosně ale i Kosovu. Naše  první obranná linie - Řecko je na kolenou a  druhá obranná linie - Jugoslávie je rozmetána  Mistry chaosu  . Sále platí  , že kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu.   

Stát si  propachtovaly politické strany kterým vládnou jejich bosové, nicméně skutečná demokracie je možná  .Co se týká všech  musí být také všemi řešeno a bez možnosti opravy chyb a omylů  v  jednání správců věcí veřejných /politiků referendy to nejde. Neutralita Českého království či republiky na základě všelidového referenda musí být nejen ústavně garantována ale zajištěna silnou armádou a domobranou švýcarského vzoru .  Dobrý stát nemůže být eldorádem partajních bosů ani  byrokratů v cizích službách.  A proč připomínám  království. Proto, že nejstabilnější a nejlépe fungující jsou  Evropské  monarchie  .  České králoství (1085-1918)  je starší než anglické i francouzké. Nemusíme ani riskantně volit z lidu prostého,  máme v rodu Vratislavů z Mitrovice  přímé potomky  prvního českého krále. Naše země  je královské dílo zapsané v mnoha kamených  památkách .

Stále jsou platní slova Karla Čapka :  "Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme lépe, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točil s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví…"

Čeština má krásné a výstižné slovo Vlast které znamená vlastnit jazyk, kulturu, teritorium, měnu a armádu. Evropu tvoří soustava národních států a to je nutné repektovat, je to naše historie .

Tample  je na  bývalém česko německém pomezí a byla vždy obývána výlučně  Čechy  přesto, že v těsném sousedství byly obce s německým obyvatelstvem.V Huttendorfu/Zálesní Lhotě jsme měli depandance  já tam chodil do národní školy. Tampelská kronika neuvádí žádný konflikt v soužití s našimi německými sousedy. Vzepětí Německého nacionalismu po nástupu Hitlera skončilo definitivním ukončením soužití v jednom státě. Sudetští němci  , 3 mil. /30% obyvatel Čech a Moravy po II.světové válce bylo vysídleno do Německa.  

Nejdůležitějsí zpráva ve dvacátém století podle ankety České tiskové kanceláře  bylo přistání člověka na Měsíci v roce 1969. Češi na přelomu milénia také volili největšího Čecha

Historická otázka Tample zda do kysela brambory vkládat, či brambory ke kyselu přikusovat vyřešena  nebyla , což neseme statečně. Nadále máme svůj program , brambory na poli a houby v lese nám stále rostou.

Ztrátu samostatnosti Tample  jako obce  jsme přijali statečně. Tample se Svojkem  jsou od počátku  v přátelském soužití. My s naším mostem přes Tampelačku a č.p.21 v Tampli a č.p.75 ve Svojku jsme  důkazem. U republiky mám ale problém, jsem vyznavač švýcarské demokracie a neutrality. Volit zvolené partajními předáky k řádné správě věcí veřejných nestačí. Pokud se v České kotlině nepodaří nastolit   demokracii s referendem o zásadní otázce přežití čeká nás přetahování mezi místodržiteli  a národem na místě budování svobodného suveréního státu. Tu je náš program  doslova titánský. Sdílím co tvrdil Winston Churchill :  Člověk může mít přátele ale národ nikdy ! Opět  slýcháváme lži o jediné cestě a jediné možnosti  a to právě o té současné.  Naše kronika je svědectvím mimo jiné také o opaku ,  po sto letech  "neleží kámen na kameni ".  

Proměny české společnosti podle  sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Svobda podnikání a lidské tvořivosti jsou zisk sametové revoluce a toto "perpetrum mobile" ekonomiky moderního státu bylo bláhové ignorovat.

D
o dalšího století nastupujeme jako republika v mocnářství Evropské unie kde si občas cinkneme na triangl. Mocnářství  má  Evropský parlament a  my zemský parlament  s poslaneckou sněmovnou a senátem. Národ je opět rozdělen  na příznivce a odpůrce nového mocnářství. 
 
Vládní partaje  republiku 
zadlužují  a prohlubují naše vazlství. Jsou to nestydové,  již naši dědové věděli  že Dluh na zádech lež nosí  (České přísloví)   
Restart roku 1989:  +280 mld Kč, + 120 mld zahraničních aktiv.
Dluh : 2003 -493,2 mld.Kč, 2007-892,3mld.Kč, 2009 -1.178,2 mld.Kč, 2010 -1.344,1 mld.Kč, 2011  -1.499,4 mld.Kč
Dluhová služba roku  2000: 17 mld.Kč, 2003 31 mld.Kč, 2011 72 mld.Kč 
Takový hospodář v Tampli by skončil v době života mých předků v pazderně a ten kdo zašantročil zlatý poklad republiky ve vězení. Stát musí efektivně regulovat odvádění peněz do ciziny a skončit se zadlužováním, odvody máme  největší v EU. Očekávat nápravu od politiků, kteří to mají na svědomí  je bláhovost. Napříč politickým spektrem je jejich zkorumpovanost  chráněna   v §  o  provizích  a poslanecké imunitě.


Česká kotlina 
byla a je
terno .  

Naše zemědělství  má životarodnou tradici na kterou můžeme stále  úspěšně navázat. Ztráta soběstačnosti ve výrobě potravin je strategická chyba kterou musíme napravit. Konzumace potravin ze vzdálené ciziny  je zbytečně nákladná a mnohdy  zdraví škodlivá .

Páteř průmyslu strojírenství  byla zachována.  

Češi jako národ  zůstane naživu pokud zůstane naživu naše kultura

Za umělecké filmové zpracování našich tragedií 21.století máme nejprestižnější filmové ceny Oscary  (
Obchod na korze, Ostře sledovaní vlaky, Kolja) , máme zdravou sebereflexi.

Stylem života patříme do komunit s vyspělou kulturou, typickou pro malé společnosti  mírného podnebního pásma s nížší hustotou obyvatelstva, bez kulturních kontrastů. Krajina  je malebná, posazena na rozvodí Evropy. Architektura je funkcionalistická a tvořivá. Převažuje ateismus , rebelantství ,  humor a  zdravý individualismus. Rozvinutá schopnost  improvizace nás spolehlivě nese v  řešení  překážek na naší cestě.

Jazyku mateřského,  květnatého a melodického užíváme s potřebnou hrdostí a péčí. Čeština  má rank 76 z celkového počtu 255 jazyků kterým jako mateřtinou hovoří více jak jeden milion lidí. Jen menšina národů má vlastní stát a jazyková mapa Světa názorně prozrazje kolonizaci planety Evropany.

Společnost je orientována na blaho jednotlivců. Hodnotami jsou tolerance a ochrana přírodních zdrojů, krajina je zušlechtěná tísiciletou prací předků ozdobená množstvím kulturních památek  včetně památek zapsaných na listině  celosvětového dědictví. Jsme přírodní krásou oplývající  zemí rozhleden protkanou  sítí turistických cest po kterých je radost si vyšlápnout. 

Moc je decentralizovaná, založená na demokracii. Umění je nespoutané, improvizované. Zobrazuje rozkoš, fantazii, barvy, přírodu, zvířata, plodnost, individualismus, vzpurnost a odbojnost. V hudbě basový doprovod převažuje nad melodičností, hudba je rytmická s nepravidelnými improvizovanými rytmy, témata textů mají široký záběr. Tanec je neorganizovaný a bujarý. Oblékání je kreativní, individuální, barevné, sexy, odráží osobnost.  Sexuální morálka je liberální, na sex je pohlíženo z hlediska různých účelů, chování je flexibilní, individuální, nevyhýbá se rozkoši.  

Znalost přírody je mimořádná. Mattioliho Bylinář byl  česky v Praze vytisknut již v roce 1562 a na vsích býval v mnohých domácnostech  proto, že léčitelství  bylinami bylo základem venkovské mediciny propojené s přírodou. Propojení s božím tvorem včelou nám dodává  přirozené moudrosti a pokory.

Včelařeníhoubaření  a zahrádkářství  jsou  národní koníčky, jsme včelařská , zahrádkářská a chatařská velmoc a proto jsme spojení s přírodou naštěstí dosud neztratili.

Národním fenoménem je také naše Cestovatelství  o nás kteří se  rádi vracíme  domů.  Umíme se učit od jiných národů.  

Jaromír Vejvoda  Svět potěšil hitem století Škoda lásky který byl hrán  v ulicích Prahy poslední noci tisíciletí  a stále patří do repertoárů  největších  orechestrů Světa  . Hudbu  univerzální jazyk lidstva máme dobře zmáknutý.

Jaroslav Hašek potěšil Svět bestsellerem Osudy dobrého vojáka Švejka za Světové války  .  Kniha je  přeloženo do 58 jazyků  a Hašek  dal  nejen nám recept  jak se vzepřít vrchnosti s humorem

Národní knihovna se svým barokním sálem který je označen jako nejkrásnější knihovna Světa je  pomníkem naší vyspělé kultury. (Pražská) Bible knižně vytištěná  L.P. 1487 v češtině  je pátou jazykovou mutací na Světě.V každé domácnosti  se najde nějaká kniha a veřejných knihoven máme největší počet na hlavu . Každoročne se v Praze koná mezinároní veletrh Svět knihy
Pěstujeme celoživotní vzdělávání knihou od počátku rozšiřování  knihtisku v letech 1447/1448 .  

Krásu našich žen obdivuje celý Svět  Sexuálním idolem století v roce 1964 se stala naše  Olga Schoberová .  První českou femme fatale  Růženu Brožovou  zvolila Paříž v roce 1910. 

Taktovku pokroku a blahobytu lidstva drží vědeckotechnický rozvoj. Zastávám názor, že povaha člověka se za celé psané dějiny nezměnila. Zásluhy na růstu blahobytu si nezaslouženě přivlastňuji činovníci v politice, moji hrdinové jsou ale na polích  v továrnách , laboratořích a  stavbách které mění Svět.  A jak jsme na tom u  nás v Tampli:

Vlaky jezdí Tamelskou dolinou od roku 1871.Můj každodenní pohled stejně tak jako dědečka i tatínka, na parní stroj ohromné síly to zdroj a navíc samochod  posunul naše myšlení k pokroku. Karlovy Vary  byly železnicí připojeny k světu techniky nastejno a  renomovaní historici tuto tuto událost označují jako počátek zlatého věku Karlových Varů. Dráha/železnice  nesmazatelně poznamenala Tampelské údolí . V sytému  ČD se jedná o trať 040 z Chlumce n.C. do Trutnova o délce 102 km. O železnici ještě douška v závěru o  Dopravní revoluci která mění naši celou  Zeměkouli v jednu vesnici.

Odjezdy vlaků z Tample a foto zastávky
V roce 2012 proběhla generální rekonstrukce železniční stanice Stará Paka. Současně se provedla kabelizace sdělovacích a zabezpečovacích kabelů v úseku Stará Paka – Roztoky u Jilemnice. Následně byly v Tampli zrušeny mechanicky ovládané závory  obsluhou zastávky. K poslední službě na zastávce Tample a k uvedení automaticky ovládaných závor přejezdů do provozu došlo 6. září 2012.

Tample byla elektrifikována v roce 1926. Tample  držela krok i s tímto  technickým  pokrokem , když  všeobecná elektrifikace  Českých zemí začala v roce 1920. Za mého dětství byly již všechny domy elektrifikovány.

Vodovod byl zaveden v roce 1939 do místní právě dostavěné školy, v pořadí třetí, dále pak pro č.p. 7 a č.p. 66, kadibudky ze dvorků se začaly stěhovat do domů a reinkarnovat na WC. 

První telefon v Tampli byl v kuchyni hostince u Krausů, přirozeném i geografickém středu obce , někdy kolem roku 1950. Byla to takzvané veřejná telefoní stanice která nesloužila k dnešnímu nekonečnému tlachání ale k přivolání lékaře pokud někdo onemocněl tak že musel ulehnout, k přivolání pana faráře k poslednímu pomazání a někdy i k pomoci zvěrolékaře pokud otelení nemohl hospodář zvládnout sám. Železnice a pošta  používali pro spojení také telegraf který byl nejblíže na železniční stanici v Kruhu, dnes Roztoky. Pošta  pro Tampli byla původně  v Kruhu,  nyní  je ve Staré Pace, která je  křižovatkou tří železničníchn tratí.

Každý dům v Tampli  od roku 1998 má vedle telefoní přípojky koaxiální  podzemní kabel nejen s internetovým připojením ale i kabelovou televizí. Jedemme opět jako s železnicí  první ligu v technickém pokroku. 

Na přelomu tisíciletí jsou ale pevné telefoní stanice nahrazovány mobilními telefony. Fenoménem moderní komunikace přelomu milénia se  stal  bezesporu mobilní telefon. Na startu  v roce 1987 to byla  "kilová cihla" nyní krabička o 100 g která se vejde do dlaně a hlavně nepotřebuje žádné připojovací kabely. Vedle mluveného slova přenáší také krátké písemné zprávy, fotografuje, naviguje  etc.V roce 2009 je v Čechách  více mobilů než obyvatel, i s kojenci na 100 obyvatel  máme  124 mobilů. Skvělí chlapíci kolem Steve Jobse dali Světu báječný iPhone nad kterým nejen vrstevníci Grahama Bella ale i dnešní senioři  žasnou. Stále efektivnější je propojení mobilních telefonů s celosvětovou sítí počítačů -internetem. Moje vize (ale nejen moje ) o hybridu osobního počítače s mobilním telefonem a jeho masovém rozšíření  historie rychle dohání, v roce 2010 vedle iPhonu máme také chytré telefony  dalších výrobců.

Radio  je dnes v nejen  každém domě ale i v autě , svobodný poslech je samozřejmostí..  Když jsem se narodil  rádio bylo v domech několika fanoušků HiTech hraček. Pro mne bylo ponejprv radio  mluvící bedýnka od které byla do zahrady natažena  asi 80 m drátová anténa. Moje dětská mysl tehdy řešila hlavolam, jak tím předlouhým drátem se dostávají cizí pánové do naší chalupy a copak je na těch poudačkách které vyprávějí  pro dědečka a tatínka  tak zajímavého? Vynález si nechal Nikola Tesla patentovat v roce 1911. Kolem roku 1960 jsme to tajemství rozlouskl  a  kamarády ohromoval krystalkou kterou jsem si sám sestrojil , dnes mám radio v telefonu i autě a udivuji vrstevníky plnou zbrojí digitální techniky firmy Apple ( iMac, MacBook Air, iPad, iPhone, iWatch)

Kino/biograf V našich zemích se první filmová projekce konala v Karlových Varech roku 1896. Na přelomu milénia to začali roztáčet Báječní muži s klikou v Praze. K českým průkopníkům kinematografie patří Viktor Ponrepo (vlastním jménem Dismas Šlambor), majitel prvního stálého kina v Praze, v Karlově ulici, v domě U Modré štiky (od roku 1907). Kino v Tampli  bylo  v budově školy,  každý týden byl nějaký film. O tuto  oblíbenou zábavu se nejprve jako promítač staral pan Josef Vaňouček, kterého nahradil František Ludvík. Před filmem běžel cirka 20 minut Československý  filmový týdeník ( dobový koktejl obrazového zpravodajství a propagandy.) Po shlédnutí mého prvého filmu Tarzan  jseme  druhý den s kamarádem Milanem Horáčkem (č.p.48) skákali po olších u potoka jako opice.Televize  naše  kino stejně jak naše divadlo poslala na smetiště dějin. 

Televize, tento anglický vynález z roku 1926 , dorazila do Tample v roce 1953, chodilo se k Zikšovým (č.p. 20) dívat na televizi jako na biograf. Televize měla tehdy černobílé malé obrazovky a první aparáty byly s elektronkami. Příjem byl pouze jednoho programu, vysílání bylo zprvu pouze několik hodin denně. Vysílalo se živě a noviny nezveřejňovaly program ale podávaly zprávy o včerejším vysílání. Televizory jsou nyní s polovodičovými prvky a velkým barevnými obrazovkami, není problém přes satelit v Tampli se dívat na celodenní televizní programy vysílané nejen v Evropě ale i v zámoří . Na počátku sledovala celá vesnice jednu TV a na přelomu milénia má řada domácností TV pro každého člena domácnosti, rozmítěných na různých místech kde si sleduje každý svůj program jako kulisu další činnosti, např. při práci v kuchyni.

Většina obyvatel Tample, jakož i celých Čech po večeři sedá k této zázračné bedýnce a sleduje v přímém přenosu obrazem i zvukem události z domova i z celé planety Země. Lidstvo se brouzdá po blízkém vesmíru, viděli jsme v televizi šlapat americké kosmonauty po Měsíci a dálkově řízené vozidla bez posádky projíždět se jak po Měsíci tak po Marsu.

Osobní počítače (PC) další  fenoménem světa techniky  se staly velkými pomocníky člověka v duševní práci až na sklonku 90 let. Počítání je jenom dílčí stránka činnosti počítačů. Počítač je především  interaktivní encyklopedie , nástroj komunikace a náš digitální mozek. PC reinkarnovaly v tablety (počítač s dotykovými obrazovkou) kolem roku 2010.  PC je téměř v každém domě.

Internet dodal počítačům křídla. První www stránka  byla vytvořena v CERNu Tim Bernersem-Lee v roce 1991, dnes jich lidstvo má  přes miliardu. Prvně u nás připojení k internetu získalo České vysoké učení technické v Praze s univerzitou v Rakouském Linci v roce 1992 .

Veškeré vědění lidstva se z knih, novin a časopisů stěhuje do svojí elektronické podoby. Na internetu můžeme číst ze svého pokoje v novinách a časopisech celého světa. Samozřejmostí je, že všechny světové firmy prezentují svoje výrobky v elektronických prospektech, je možné přes Internet na druhém konci světa již řadu výrobků i nakupovat. The World Almanach 2000 jsem měl od vložení do virtuálního nákupního košíku někde v Americe na www.amazon.com za 7 dní na svém stole. Na Amazonu Vám také prodají elektronickou knihu Kindle , spíše knihovnu a můžete si svých 1600 knih nosit stále ve své kapse. Na Internetu najdete nyní téměř veškeré poznání lidstva, je zde samozřejmě i největší encyklopedie světa - 32 svazková Britannica: www.britannica.com s  odezvou, rychlejší než listování v papírové knize. Můžeme ze svého pokoje také pozorovat Vesmír přes vesmírný dalekohled obíhající již 10 let kolem Země - Hubble Space Telescope, či potulovat se po Pražských věžích. Na významných místech světa jsou live camery, kterými kdykoliv se můžete stát pozorovateli planety Země. Mimořádně názorný přehled o vývoji počasí dávají satelitní snímky vývoje oblačnosti nad jednotlivými kontinenty,….etc. 

Internet jako nástroj šíření informací  mají kazisvěti jako  problém . Původně to byly  knihy které inkvizitoři pálili, pak přišlo rádio. V roce 1924 prezident republiky amnestoval poslech rozhlasu a dovoz radiopřijímačů ze zahraničí pod podmínkou získání Koncese na udržování a provozování přijímací radiofoní stanice. Za německého protektorátu za poslech zahraničního rozhlasu byl dokonce trest smrti. V současnosti (L.P.2017) kazisvěti mají na paškálu svobodu internetu . Přes ústavně proklamovanou svobodou slova tvoří nástroje cenzury internetu a šikanace jinověrců.  

Historie internetu v Česku se píše od roku 1990.
Tample má svoji  www od roku 2000 se skvělým rankem stovek návštěvníků ročně. Pokud  naše ves a internet budou existovat jistě kdosi  klikne Tample.  E-kronika Tample je  naše svědectví dostupné celému Světu díky internetu.

Věda a technika lidstvo posunula za století fantasticky, Jules Verne byl pokořen . Fakt, že v roce 1903 vzlétl člověk poprvé eroplánem  do vzduchu a v roce 1969 první člověk přistál na Měsíci je toho názorným a přesvědčivým důkazem. Poudačkám  ctihodných členů královských vědeckých  akademii z počátku století se na jejím konci smějí žáci  v národní škole. Například let předmětů těžších vzduchu byl dlouho považován za nemožný. 1783 se vznesl první horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů . Prvními vzduchoplavci byly ovce, kachna a kohout.  I kosmos si lidstvo osahávalo bázlivě když jako první kosmonaut  v roce 1957 vzlétla   fenka Lajka. 

Každých  20 let se objevuje nová technologie která mění náš Svět. Poločas rozpadu politických struktur jsou dvě generace a civilizace 2000 let. Druhé milénium od narození Ježíše Krista máme za sebou a jsme na pokraji zániku věku víry který rodí  věk založený na vědění.

Ale s moderní technikou jsou i trable

Sociální a ekonomický obraz Tample  se zásadně změnil

Obec po stránce urbanistické (s výjimkou zániku Vlkova) se za celé století téměř nezměnila, po stránce sociální a ekonomické však zcela.

Místní obyvatelstvo je přestárlé, škola velmi pěkná a zánovní budova  ( podrobněji u č.p.32)  pro nedostatek žáků  již více jak 40 let nevyučuje.  Když tatínek začal chodit v roce 1917 do školy pamatoval se na 64 spolužáků, téměř z každého stavení posílali školáčka. Tzv.měšťanka byla pro Tampeláky ve Svojku a Roztokách. 

Řada domů domů jsou rekreační chalupy pro lufťáky (obyvatele měst). První odliv obyvatel vesnice do města v rámci počátku průmyslové revoluce zaznamenává v roce 1870 již pan F. Mikule. V roce 1900  u nás žila plná polovina obyvatel ve městech a v roce 2008 již tento stav se týká celé naší planety Země. Charakter vesnice se definitivně mění v letech 1950-1960, kdy vesnice popsaná F. Mikulem se radikálně proměňuje, systém zemědělské malovýroby kombinovaný s přivyděláváním si řemeslem zaniká a já  se stydím , cena je strašná

Blahobyt v České kotlině v uplynulém století stále rostl

Zemědělská půda je obdělávána Agrodružstvem vlastníků se sídlem v Libštátě. Jedná se o právního nástupce socialistického Jednotného zemědělského družstva. Dobytek po domech se již nechová, kravín družstva je ve Svojku a Libštátě.

Zemědělská výroba nabrala charakter průmyslové výroby, těžká fyzická práce je nahrazena stroji, kterým už dávno naše políčka pro ruchadla bratranců Veverků nevyhovují. První brázdu novým ruchadlem vyorali bratranci za kovárnou v Rybitví roku 1827. Byla to tehdá revoluce v obdělávání polí. Já jsem asistoval strýci při orání poslední brázdy pluhem a koněm na Lhotkách v roce 1958  .

Narodil jsem se na samém závěru zemědělské malovýroby představující pro podhoráckou chalupu trakař, kosu, hrábě, kravku ve chlévě. Cep dnešní zemědělec zná pouze z muzea,  mlátička snad ještě někde rezne zapomenuta ve stodole .  Na závěru XXI.století naše pole ovládly traktory Zetory na místě koní. Žně, původně záležitost  obyvatel celé vesnice se staly záležitostí několika kombajnů.  

Naše výsledky v zemědělství na přelomu milénia : Na 1.071 ha zemědělské půdy drobných vlastníků  v katastrech obcí Tample, Svojku, Libštátu a Bělé v družstvu bylo zaměstnáno  kolem 120 obyvatel našich historických obcí. V roce 1999 družstvo vyprodukovalo 755 t pšenice a to na 171 ha, 400 t ječmene na 114 ha, 32 t ovsa na 9 ha, 118 t lnu/stonku a 11 t semene na 28 ha. Na 112 ha polí byly pěstovány pícniny, na 39 ha kukuřice jako krmivo pro dobytek. Ostatní zemědělská půda byly převážně louky a pastviny, doplňkově v malém se pěstovaly  brambory ale také  mák a hrách  pro vlastní spotřebu, pro farmacii  ostropestřec.  

Krajina byla zemědělsky diverzifikována podle pradávných zkušeností našich předků.

Družstvo v roce 1999 chovalo 370 ks krav, které nadojily 1.540.769 lt mléka, při denní dojivosti 10,7 lt na jednu dojnici. Dále bylo vyprodukováno 321 kusů prasat s průměrným denním přírůstkem 0,7 kg a 50.000 kuřat na maso/brojlerů.

Ekonomiku družstva  bylo možno  hodnotit jako ziskovou, bylo dosaženo tržeb ve výši 75.076 tisíc Kč, při nákladech 73.450 tisíc Kč.

Agrodružstvo vlastníků – ADV Libštát se v roce 2009 stalo součástí DS Agro Libštát s.r.o. V roce 2011 klasická zemědělská výroba byla utlumena , výměra zemědělské půdy se zmenšila na 899 ha a výroba byla přeorientována na monolulturní produkci pro potřebu  bioplynové stanice v Libštátě která je závislá  na státních dotacích. Bohužel tato cesta je chybná ale na našem kousku Země je stále možná náprava, ornou půdu je stále možné u nás obnovit.  Horší stav je ve Světě.  Planeta ztratila za třicet let třetinu své orné půdy mnohde nenávratně. To předznamenává katastrofu ,  zdravotní a sociální tragédie pro všechny jak tvrdí  Bernard Bertrand  

Pokud se týká lovu zvěře, je stav u nás na přelomu milénia následující:

Na pravém břehu Tampelského potoka tvoří 2.212 ha honebních pozemků drobných vlastníků revír s názvem Komora Libštát, kde myslivecky hospodaří, tedy nejen loví, 34 myslivců, členů Mysliveckého sdružení Kavkazsko Libštát. V roce 1999 bylo v tomto revíru uloveno 38 kusů srnčí zvěře, 8 prasat divokých, 42 zajíců, 52 bažantů, 85 kachen a 45 lišek a kun. V roce 1999 bylo zde odchováno a do revíru vypuštěno 180 kusů bažantů.

Na levém břehu Tampelského potoka je 1.820 ha revír Jíva, kde myslivecky hospodaří 25 členů Mysliveckého sdružení Jíva. V roce 1999 bylo v tomto revíru uloveno 6 kusů zvěře jelení, 36 kusů srnčí, 8 prasat divokých, 4 zajíci a 8 lišek.

Včelařství  
díky téměř horskému charakteru naší obce je  poměrně vzácné. Pamatuji jako včeleaře  našeho souseda pana Chvalinu č.p.20 ,  Zikše č.p. 21 , na pomezí ale již ve  Svojku  to byl pan Dejmek a na pomezí s Bělou  to byl pan Novotný. Včelařský spolek v Roztokách byl ustanoven  valnou hromadou 18 členů-zakladatelů  13.3.1904. Zda tam byl někdo z Tample mne není známo.  Rok 2000 zastihl Tampli bez včel. Já jsem vzpomínky na Tampelské včely   a obdiv  k včelám přetvořil  do reality  .

Moje včelaření. 

Tample je částí obce Svojek v  Libereckém  kraji. Puvoár kulturního a spirituálního centra rodného kraje má Nová Paka, více se dozvíte v Novopackém muzeu založeného L.P.1908. 

Koláturou patří Tample do farnoti Roztoky, Vikariát Jilemnice,   Biskupství  královohradecké.


vesmirSluneční soustavaEarth Google Mapy.cz

Naši sousedé na internetu : Svojek , Roztoky, Bělá, Nová Paka, Stará Paka,  Jilemnice, Lomnice nad Popelkou

 Turistický průvodce po okolí Tample    Pro zážitkovou turistiku mám v Tampli jednu roubenku k pronájmu

Douška historických pohlednic z naší poutní hory Tábor a rodného kraje

Dějiny našich domovů 

Číslování drží pořádek vzestupných čísel od Roztok, horního konce k Bělé, dolnímu konci Tample. Pokud pan Mikule užívá pro výměru korce, pak se jedná o starou českou plošnou míru asi 1/4 hektaru, přesně 0,2877 ha.

Historické domy do roku 1810, či jejich přestavby mají čísla popisná do čp. 44, jak bylo uvedeno v obecní knize na vybírání daní. Život a stavění domů v Tampli pokračovalo dále až k  čp. 66.

Podle Tereziánského katastru z roku 1774 jako majitelé původních 11 Tampelských statků jsou zapsáni: Martin Podzimek,Adam Podzimek, Eliáš Paczelt, Jiřík Ducháček, Jan Prášil, Jan Petráků, Petr Prášil, Adam Šanda, Adam Vinklářů, Tobiáš Zikeš a Tobiáš Klikar. (fassi číslo 777 pro Panství Kumburk a Úlibice Tereziánksého katastru Českého království Národního archivu v Praze)

Jak to bejvávalo, když naší dolinou nevedla železnice  najdete v Císařském stabilním  katastru který rozlišuje  okrové role, šedé lesy, sytě zelené zahrady , zelené louky, světle zelené pastviny, karmínové zděné budovy, žluté dřevěné budovy, hnědé cesty, modré vodní toky a plochy ,  různobarevné lemovky hranic se sousedními obcemi. Identifikace domů není podle č.p. ale podle čísel stavebních parcel . V Tampli bylo tehdy pouze 9 zděných domů, ostatní byly roubenky  

Katastrální mapa z roku 1842 (Císařský stabilní katastr) Tample    

Tample je  rozprostřena v malebném údolí  potoka Tampelačka

krakonos Pohled na TAMPLE krakonos
Horní část Tample na pozadí Krkonoš s Černou horou
Už za humny to bejvávalo Krakonošovo, kterej na prašiuky a šidulid byl setsafraportsky přísnej.

Krkonošské pohádky  o tom jak dobro u nás  vítězilo nad zlem.

Výlet  vlakem našich dědů za Krakonošem

Tample a Svojek z ptačí perspektivy v roce 2000

Č.p. 1 je statek "Na hladově" . Proč byl nazýván Hladov jsem nikdy neslyšel.

V letech 1870-80 tam žil výměnkář Jakoubek Janoušek, který chtěl postavit na starém krchově v Roztokách kapli, aby se v ní odbývaly služby boží hned po pohřbu. Nestalo se však tak, snad tomu nechtěla rodina. Pozemky tohoto statku pustly a ladem ležící zarůstaly trním a malými lesíky.

Říha: Dle ústní tradice v č.p. 1 býval před mnoha lety hospodář, kterému se zle vedlo. Byl dlužen jednomu tkalci a tomu konečně přepustil statek za pečení chleba a odešel s rodinu ze statku, přitom myši v doškách na střeše pískaly hlady, když se s ním loučily. Potom v tom statku bylo jenom bohatství.

Ježek: Jiná verse šířená ústním podáním praví, že tam přespávali různí kupci a jednou se zde 2 bohatí obchodníci ztratili. Při budování cesty od Kruhu ke mlýnu v Dolánkách se měly v zemi nalézt dvě lidské kostry. Ještě za mé paměti se jezdívalo potokem.

Po 1. světové válce tam špatně hospodařil František Janoušek, který si hleděl více pití. Zemřel poměrně mlád, i jeho žena a dceruška na tbc.

Šolc: V roce 1947 kupuje zpustlé hospodářství Josef Jerych od Barbory Hadincové. V roce 1958 manželé Jerychovi vstupují do tehdejšího Jednotného zemědělského družstva. V roce 1967 je vystavěn dům nový a starý zbourán. V roce 1972 kupuje dům syn Josef Jerych mladší se svojí manželkou Milenou. Dům je užíván k trvalému bydlení.

Pan Jerych název Hladov doplnil o třetí verzi: V dobách hladu zde bylo skladiště obilí, které se zde rozdělovalo.

Pokud snad název “Hladov” měl evokovat bídu, pak dnešní podoba by nejspíše přivodila název “Bohatov”. Dnes je č.p. 1 pěkný moderní dům doslova s parkovou úpravou okolí a mimořádně kvalitním anglickým trávníkem.

Č.p. 2 byla pazderna, která stála vedle cesty od statku č.p.1 ke dráze a k tomu statku patřila. Asi v roce 1860 vyhořela a novou postavili na poli kde nyní stojí. Pazderna byla dost pěkně postavená, ale shořela zase, potom byla postavena na tomtéž místě, ale ne již tak nákladně.

Ježek: Pazderna ačkoliv byla zděná, měla štít z prken.Za mého mládí tam bydlela rodina tesaře Forberských a ve světničce bydlil jeden z mnoha Tampelských flašinetářů Vydra. Jeden ze starších flašinetářů Pavel Janoušek, mdlého rozumu jednou, když přecházel trať na Janouškovo pole, zamával na přijíždějící vlak svým červeným šátkem. Vlak zastavil a Pavlíčka odvezli do Staré Paky, když tam zjistili o koho jde, odvezl ho vlak zpět do Kruhu.

Šolc: Zajímavostí domu je , že stojí na rozhraní katastru čtyř obcí: Tample, Svojek, Kruh a Roztoky. V roce 1960 je č.p.2 na žádost majitele, vzhledem k polím v katastru Kruh přičleněno k obci Kruh a dostává zde č.p. 51.

Stav pazderny v roce 1939: střecha došková, 2 místnosti s povalovými stropy, dřevěnou podlahou. Síň bez okének a stropu, podlaha udusaná hlína , na místě dveří vrata. V horním rohu síně kopa slámy, sloužící jako záchod, který u pazderny nebyl. V domě byla ještě jedna neobytná místnost a to od doby rozmetání komína bleskem. Naposledy v této světničce žila paní Bažantová.

V důsledku odsunu Čechů ze Sudet v roce 1939 zakupuje pazdernu Bohuslav Šír, původně bytem Roudnice v Krkonoších. Pan Šír dům opravuje, pokrývá střechu eternitem, staví suchý záchod a chlév. . Po válce je vybudována studna a žumpa a dále dům vylepšován. V domě bydleli rovněž Havlovi,-rodiče paní Šírové, celkem 7 lidí.

V roce 1950 se žení syn Blahoslav Šír a dochází k převodu vlastnictví domu na něho včetně zemědělských pozemků o výměře 3,24 ha. Pozemky jsou začleněny v roce 1960 do vznikajícího Jednotného zemědělského družstva Kruh. Je zrušen chlév a přeměněn na garáž pro auto a dílnu. Dům je užíván k trvalému bydlení.

Původní Tampelská pazderna však byl dům č.p.34 u mlýna. 

Č.p.3 Podobně jako kdysi pustly pozemky na statku čp.1, tak to vypadalo i se statkem č.p. 3. Slyšel jsem doopravdy, že ze dvora Žďáru honili dobytek přes roli, která patřila Prokůpkovi z Prklína na pastvu na pole k Hladovu a na Zikšovo. Ostatně v Tampli bylo málo orné půdy, lesíky se střídaly s polem a nebylo nic do lesa ani do pole. V lese se porážely jen větší kmeny a menší se nechávaly až dorostou, proto stály v lese jen zakrslíci a celý les byl starý a zakrslý. Aby se les vysazoval o tom nikdo nic nevěděl, nedělali tak ani páni, les jen vyrůstal ze semen.

Statek č.p. 3 patří odnepaměti rodině Zikšově. Asi v roce 1870 byla zde přestavěna světnice.Byla dříve roubená a stála čelem k východu podél cesty. Nová byla postavena čelem k cestě a severu, z krčků dřevěných.

Šolc: V roce 1951 je nadále dům ve vlastnictví rodiny Zikšových. Dům je užíván k trvalému bydlení.

Č.p.4 Chalupa náležela Kmínkovi a nynější rodina Mejsnarova chalupu vlastnící, pochází z Roztok. Chalupa byla původně dřevěná a nový majitel Josef Mejsnar ji v roce 1889 vystavěl z cihel.

Šolc: V roce 1951 je dům nadále obýván rodinou Mejsnarových. Dům je užíván k trvalému bydlení.

Č.p.5 Tato chalupa patřila k panství semilskému, jakož i několik chalup v Kruhu. Louka ke Kruhu před Kmínkovými patřila k čp.5 a nazývala se dlouho “Semilka”. Přikoupil ji k čp.1 Janoušek někdy v roce 1840, jakož i pastvinu v “dolech” mezi lesem a roklí, která též patřila k chalupě čp.5, kde žila rodina Suchardova.

Říha: Sucharda byl lesním na panství Vrchlabském v r.1884. Od roku 1900 chalupu vlastní Hynek Zajíc, zvaný Lukavský (říkalo se tam pak na lukách).

Šolc: Zajícovi se přistěhovali do Tample ze Staré Paky. Dříve kolem chalupy vedla cesta na Kruh a Roztoky. Chalupa byla známa pohostinností svých obyvatel, skoro každý pocestný se zde rád zastavil, byl srdečně přivítán a pohoštěn. Ve velké světnici-roubence se hrávalo ochotnické divadlo a pořádali báli.

V letech 1962 až 1974 žil v domě Petr Bláha. V roce 1974 chalupu kupují manželé František a Marie Nedvědovi z Prahy. Chalupa byla již ve špatném technickém stavu a doznala rekonstrukce, hospodářská část byla zrušena. Dům je užíván pro rekreaci.

Č.p.6 patřilo Karlu Zikšovi.Stálo dole pod břehem,bylo ze dřeva, čelem k východu (Roztokám). Zikš sobě zařídil obchod se smíšeným zbožím, potom prodej kořalky, dále i piva. Držel muziky a v roce 1864 vystavěl nad stavením a za stavením na staré budově taneční sál, komory a hostinskou místnost čelem k cestě, protože Tample byla odnepaměti milovnice tance a také trochu pití. Když byli sousedé v ráži, říkávali “kmotře půjč mi kmotru,já se zdráčím”. Veselého života byl nový sál plný skoro každou neděli, ponejvíce při flašinetu. V roce 1897 sál v neděli o posvícení se stal obětí požáru. Byl hned v roce 1898 tehdejším majitelem Grofem z kamene vystavěn. Původní dřevěný sál byl na pilířích, obrácen čelem do Tample a vedla k němu z cesty pavlač. Po Grofovi se stal majitelem Luňák z Vrchlabí v roce 190…

Ježek: Když kupoval hospodu pan Luňák z Vrchlabí, kde měl jako národovec těžké podmínky mezi Němci, dosavadní majitel Grof ho chtěl napálit a tak si pozval do hospody mnoho sousedů a napájel je v ten den večer zdarma. Luňákovi tvrdil, že hospoda je tak plná každý den. Jaké však bylo zklamání nového majitele, když byla pak většinou prázdná. V neděli tam sedávalo u karet pár strejců z Tample a Dolánek při jednom pivu nebo panáku kořalky. Dejmek zvaný “Kofroň” z č.p.20 si sebou dokonce nosil tvaroh hořčák v hrnečku.

Luňák a jeho manželka byli velkým dobrodiním pro celou obec i okolí-spravili kde komu různé zlomeniny, vykloubeniny a vyhojili svými mastmi mnohé rány. Jen v naší rodině spravili nejméně tři zlomeniny rukou a nohou. Hostinec mnoho nevynášel, zvláště když v Tampli byly pak již tři, tak rodinu živilo malé hospodářství.

Šolc: Podle Textilního věstníku z roku 1908, měl Vilém Luňák se svojí ženou Marií odejít po všelikých ústrcích a bojkotu od německého obyvatelstva z Vrchlabí v roce 1908. V Tampli Vilém Luňák také vypomáhal sousedům ve styku s úřady sepisováním různých žádostí. Syn Josef Luňák za první světové války byl na frontě v Itálii a na Haliči. Do rodiny se přiženil bývalý Vojenský velitel Vrchlabí z roku 1945 plukovník in memoriam Jan Cába.

Dům slouží k rekreaci rodiny Cábových, trvale bydlících v Ústí n./L.

Č.p.7 stávalo na louce pod cestou , asi 60 kroků od stavení č.p. 6. Toto stavení nadobro sešlo věkem a protože se tehdejší majitel o opravu nepostaral už za mého mládí nadobro zmizelo.

Říha: Uvolněné č.p. 7 dostal pak statek, postavený na poli od č.p. 25 u statku č.p. 66. Jeho majitelem je František Fejfar, syn Antonína Fejfara/Burše z č.p. 25.

Šolc: Bratranci Fejfarové v 20.letech vybudovali zde samospádný vodovod, který byl později zaveden do školy. V roce 1969 koupil dům Ing.Vít Šorm z Prahy, dům slouží k rekreaci.

Č.p.8 bylo též stavení ze dřeva u malýho Janouška od roku 1860.

Ježek: zde žil i Pavlíček Janoušků připomínaný u domu č.p. 2.

Říha: Od roku 1922 patří Jar. Kučerovi, který barák v roce 1928 znovu zřizoval a opatřil tvrdou krytinou.

Šolc: V roce 1951 je znamenáno, že dům je prázdný, v současné době užíván pí.Štychovou.

Č.p.9 byl barák bez polí. Až v roce 1870 přikoupil majitel Korbelář pole od Šandova/Ducháčkova statku č.p.15. Stodůlku přistavěl v roce 1920 nový majitel Antonín Morávek.

Ježek: za mého mládí žila v tomto čísle vdova Korbelářová se svou dcerou, která nebyla zdravého rozumu, říkalo se jí Francka bláznivá. Barák byl stále uzavřen a Francku nebylo během dne vůbec vidět. Jednou otevřela dveře listonošovi a polila ho konví vody.

Šolc: V 50.letech obýván dům rodinou železničáře Antonína Morávka,který měl syna Oldřicha a dceru Boženu. Nyní je dům ve vlastnictví syna Boženy -Ladislava Knapa.

Pan Oldřich Morávek bydlí nyní v Jilemnici , do Tample jezdí a vzorně pečuje o sochu Svatého Antonína pod starou školou. Dům složí k rekreaci, o dům je příkladně pečováno.

Č.p. 10 byl barák s kusem louky při stavení. V roce 1885 patřil dohazovači Vránovi.V roce 1864 koupil Josef Mládek a Josef Petrů statek č.p.15 ve dražbě, od statku odtrhli pole k č.p. 55 a 10 a statek zase prodali.

Ježek: za mého mládí v tomto domě žil Wagner a od roku 1928 Ducháčkovi z Podrole. Ducháčková byla Wágnerova dcera.

Šolc: V 50.letech dům obýván rodinou rolníka Josefa Ducháčka v současné době rodinou Hadincovou a Víznerovou.

Č.p. 11 v roce 1854 vyhořelo. Pojištění tenkráte nebylo. Dům byl znovu postaven ze dřeva. Stávala při něm k cestě světnička vzadu, mezi kterou a stavením byla ulička. Dům patřil asi do roku 1900 Koudelkovým z Kundratic.

Šolc: V 50.letech dům obýván důchodcem Františkem Koudelkou a jeho ženou Lidmilou, v současné době je užíván k rekreaci rodinou Vlčkových a Škopových.

Od roku 2005 chalupu vlastní David Pacina z Jilemnice. Chalupa slouží ke komerční rekreaci. Pokud se chcete do Tample podívat, zřídit si základnu pro výlety do Krkonoš a Českého ráje klikněte www.ceskehory.cz

Č.p.12 byla nejlepší chalupa v Tampli. Původní potok tekl místem, kde jsou dosud znatelné “svojecké hony”, u chalupy k potoku se prostíralo pole a luka, z okna viděl majitel pod chalupou několik korců dobrých polí a luk. Dráha v roce 1870 prokopala nové koryto potoka hned pod chalupou a tím celý pozemek od chalupy odřízla a přístup pro potok a dráhu docela znesnadnila tak, že majitel půdu za potokem prodal.

Když jsem při tomto čísle tak musím popsat jistou událost. Asi v roce 1800 obýval chalupu Ducháček, kde se říkalo u Lánských.Měl bratra Jakuba, který se doma oběsil. Měl být pochován na starém krchově v Roztokách, protože císařský patent Josefa II. nařizoval, že i samovrazi mají být pohřbeni na hřbitově. Dolní Roztoka, Kruh, Prklín a Karlov se proti tomu postavily na odpor a nechtěly na žádný způsob oběšence pohřbít na hřbitově. Došlo to tak daleko, že přišlo vojsko z Jičína a za jeho asistence měl být Jakub zvaný Lánský na starém hřbitově pochován. Když ho nesli, šel lid po polích podle cesty a házel na průvod kamení Před statkem Zikšových došlo k první srážce lidí s vojskem a u hřbitova ještě k větší. Lid měl hřbitov obsazený a nechtěl pohřební průvod tam pustit. Při protivení lidu měla hlavní slovo Lída Prokůpková z  Prklína, mladá a svobodná. Při srážce s vojáky dostala pažbou přes oči následkem čehož časem oslepla. Protože Prokůpkovo na Prlíně patřilo ještě Tampli, připadla slepá Lída k výživě a opatrování obce Tample. Chodila, vlastně byla voděna dle rozvrhu po domech a podle daní od 1 do 14 dnů vyživována. Zemřela asi v roce 1868 moc stará. Ačkoliv byla slepá, stále předla na vřeteni len, sobě veškerou správu oblečení opatřila, prádlo si čistě vyprala.

Ještě před stavbou dráhy postoupil Ducháček chalupu starší ze dvou dcer Barboře, která se provdala za Prokůpka z Kruhu, Ducháček si pro sebe a ženu vymínil výměnek. Prokůpek dům prodal Antonínu Hudskému, který po náhlé smrti Ducháčka o žních 1866, se snažil Ducháčkovou/Lánskou všelikými ústrkami z domu vypudit. Dokonce nabádal svého švagra Kmínka aby Lánskou za odměnu otrávil. 10 let po smrti Ducháčka, Kmínek nakonec celou věc na muzice veřejně udal. Druhý den přišel ke mně jako starostovi strážmistr četnický Bayer z Nové Paky, hned šel ke Kmínkovi na Vlkovsko kde bydlel, věc vyšetřil a zaslal soudu. Za tři dny jsem dostal vyzvání soudu vykopat rakev s Ducháčkem/Lánským. V ustanovený den se dostavila komise a sice soudní adjunt Topol, zapisovatel Machytka, Dr.Keizlar a Kozinka a já s Josefem Dejmkem. Rakev byla již nadobro zetlelá, jenom v hlíně pod rakví byla vtlačena lebka, třísky kol lebky, na krku černý hedvábný šátek, zbytky žeber, holení kosti v hlíně zatlačené a všude sucho. Komise nechala dát hlínu zpod lebky do láhve , pak hlínu z míst kde byl asi žaludek do jiné láhve, dále ještě hlínu od noh a dalších dvou míst hřbitova. Láhve byly odeslány do lučebního ústavu v Praze. Za krátký čas přišel posudek, že Ducháček/Lánský byl otráven velkou dávkou arseniku. Hudský byl předvolán k soudu do Nové Paky a odtud odvezen k soudu krajskému do Jičína. Zatím Hudská děla vše možné aby Kmínka obrátila. Když byl Kmínek jako svědek k soudu povolán, opil se mluvil nesmysly, vyšetřující soudce ho nechal zavřít a po vystřízlivění znovu vyslýchal. Kmínek ale lhal a pletl vše dále. Hudský byl po 6 měsíční vyšetřovací vazbě v Jičíně nakonec pro nedostatek důkazů propuštěn. Kmínek bral od Hudských potají všelikou podporu. Když Hudský zemřel rodina se odstěhovala do Roškopova.

Ježek: Za mého mládí číslo 12 obývali staří Hamáčkovi, dřevěné stavení bylo již velmi staré.

Ještě horší osud než slepá Lída měl za mého útlého mládí jakýsi Tonda Hadinec, řečený koktavý. Byl ochrnutý na nohy i ruce a koktal. Byl vyživován po číslech a od domu k domu byl převážen na trakaři, byl ukládán po chlévech , nikdo ho nechtěl do světnice.

Šolc: V padesátých letech byla chalupa obývána rodinou železničáře Zdeňka Plíhala, bydlel zde ještě důchodce František Hadinec. V roce 1973 dům zakoupen J. a B. Štěpánovými. Dům slouží k rekreaci.

Č.p.13 je chalupa asi v roce 1780 od Hudských, po něm Ducháček-Krejčů odtržena od Šandova statku č.p. 15 asi ve výměře 5-6 korců.

Ježek: Chalupa byla dřevěná, čelem do středu obce. Za mne tam bydleli Ducháčkovi, přestěhovali se ze statku čp.56. Když se Julča Ducháčková vdával mnoho pekli až se rozdoutnal trám zazděný do komína. Ráno před svatbou chalupa vyhořela. Byl jsem u ohně, snad to bylo v roce 1927. Myslím, že novou stavbu zajistil nový majitel Nechanický.

Šolc: V padesátých letech v chalupě bydlela rodina dělníka Bohuslava Dejmka, Dejmkovi zde bydlí dosud.

Č.p.14 je dřevěný barák bez polí, bydlí v něm rodina Haasova, předtím Šolcovi.

Ježek: Haas, truhlář byl ve dvacátých letech jediným analfabetem v Tampli, podepisoval se třemi křížky. Dobře truhlařil, nábytek, židle, stoly ,lavice byly od něho těžké ale k nerozbití.

Šolc: V padesátých letech v chalupě pan Haas stále bydlel, nyní zde bydlí rodina Hrubých.

Č.p.15 je zbytek bývalého statku 120-130 korcích měřícího. Asi v roce 1840 dědili statek bratři Josef a Antonín Ducháčkovi po polovici. Starší Josef dostal pole se stavením, mladší Antonín si měl postavit. Antonín si vzal vdovu po zemřelém rychtářovi Skrbkovi z č.p. 44. Pole která měl u statku pronajal po kusech a bydlel u svojí manželky v č.p. 44. Při choleře v roce 1866 zemřel u svého švagra Jáchyma Křížka ve Svojku na choleru.Pole po svém otci Antonínu Ducháčkovi dědila jeho jediná dcera Jindřiška, která se vdala za rolníka Antonína Kužela z Prklína. Ten pole ”Šandovu hrobku” rozparceloval a v roce 1870 prodal. Na těchto polích stojí nyní č.p. 61, 62, 63, 64. Statek č.p.15 přišel v roce 1867 do dražby, pole nad č.p. 55 ponechal sobě po dražbě řezník Josef Mládek a pole nad Korbelářem č.p. 9 druhý kupec Petrů Josef.

Asi v roce 1780 byla majitelkou byla majitelkou celého statku č.p. 15 Šandová, vdova. Tenkrát v Tampli vedl hlavní slovo a měl velikou moc Christián Rieger, majitel mlýna v Tampli. Byl vrchním rychtářem, vedl také obchod s plátny, byl to zámožný člověk. Ten měl u Šandové půjčené peníze, ta nemohla vrátit a tak přišel statek do prodeje. Rieger jako majitel od statku odtrhl pole na Vlkovsku, dal nebo prodal je Ducháčkovi a ten sobě za statkem vystavěl nynější č.p. 13 a oženil se do toho. Bratr tohoto Ducháčka koupil od Riegra celý statek. Oba bratři Ducháčkové sloužili u Riegra jako čeledínové.

Šandová, když se měla ze statku s dětmi vystěhovat, šla do šatní truhly, vzala tam svatební zlatý čepec, šla pak na své bývalé pole, uhodila čepcem do brázdy a proklela pole na věčné časy. Ke statku tenkráte přináležel celý kopec Hrobka, nyní patří mnoha majitelům.

Syn Šanda sobě po prodeji statku sobě vystavěl č.p.54, rodina Šandova však úplně vymřela.

Ježek: za mne v č.p. 15 žili Hadincovi.

Šolc: V padesátých letech žila v čp.15 rodina rolníka Stanislava Hadince, rodina Hadincová zde žije dosud.

Č.p.16 byl barák bez polí. V roce 1870 sobě majitel František Šolc s půlí s Antonínem Ducháčkem z č.p.15 zakoupil 7 korců polí a přistavěl si stodůlku.

Ježek: za mne tam žil jeho syn Josef Šolc, krejčí. Říkalo se tam u Šolců na vršku. Starý dřevěný domek vyhořel a majitel postavil nový , zděný.

Šolc: V padesátých letech tam žila rodina dělníka Josefa Šolce, nyní tam bydlí Hadincovi.

29.července 2000 se v č.p.16 šenkovalo a bylo publikováno toto vydání Tampelské kroniky. Pršelo jen se lillo a tak jsme museli od kytary u táboráku pod přístřešek, kde jsme to probrali od Šumavy k Tatrám.

Č.p.17 byl barák s loukou u stavení. V letech 1870-80 tam bydleli Fejfarovi, potom Ducháčkovi.

Ježek: V mých letech byl již domek kamenný, měl již nějaká pole, neboť majitel měl stodůlku a choval krávu.

Protože Ducháčků bylo v Tampli mnoho, říkalo se zde u “U Kikiváků” , to snad byl zkomolený název pro jakési vdolky větších rozměrů.

Ve světničce bydlela jakási žena, nevím jestli byla příbuzná, říkalo se jí “kulatka”

Ducháček: Prarodiče jí říkali Frantina. Nebyla příbuzná.

Podle sdělení na záklopovém prknu přestavěli v roce 1871 dům Ducháčkovi. V roce 1911 barák znovu upraven. Světnice a síň postaveny z cihel a nad celým domem položena nová pozednice s krovy a taškovou střechou.

Od roku 1902 zde bydlel František Ducháček, syn rolníka z č.p.56 (1877-1941) s manželkou Pavlínou rozenou Jebavou z Víchové (1880-1962). Doma tkalcovali a děda také pracoval v dílně na výrobu střešních tašek a jiného zboží z betonu u švagra Krause v Bělé. V chlévě měli krávu.

Narodil se jim syn František (1903-1987)-můj otec a dcera Božena, která si vzala Františka Másla, syna Marie Šolcové č.p.75. Máslovi bydleli v Čisté u Horek, František Máslo byl význačným řezbářem.

Otec František Ducháček (1903) tkalcoval a později pracoval u dráhy v Královci. V roce 1935 se oženil s Jiřinou Šparlinkovou ( 1911-1989) ze Štítů na Šumpersku. Po Mnichovu se otec vrátil do Tample, pracoval na dráze ve Staré Pace a matka byla v domácnosti, později pracovala v Jednotném zemědělském družstvu. Chovala se kráva a drůbež.

V roce 1935 se narodila sestra Dana(+2001) která žila v Bystřanech u Teplic, má syna Antonína a Jiřího.

Já jsem se narodil v roce 1940. Mám tři dcery, Jitku, Radku a Šárku. Žil  jsem s manželkou Alenou v Kutné Hoře a pracoval u dráhy  v Kolíně a v Nymburce .

Od roku 1978 jsem vlastníkem domu, který jsem rekonstruoval na trvalé bydlení ve svém důchodu.

V roce 1999 při výkopu kanalizace v nivě Tampelačky v hloubce 0,95 jsem objevil pozůstatky ohniště a střepy keramické nádoby. Jedná se o archeologický nález asi z 15.století.

25. dubna 2009 jsme se s manželkou Alenou přestěhovali z Kutné Hory do Tample, tohoto č.p. Dcera Radka (má syny Stanislava a Jana) bydlí v našem bytě v Kutné Hoře - Sedlci, Jitka (děti Veronika a Josef) bydlí také v Kutné Hoře - Žižkově a Šárka (děti Johanka a Štěpánek) v Církvici u Kutné Hory.

Č.p.18 byl barák a něco louky u stavení, patřil Štěpánu Šolcovi.

Ježek: Dřevěný domek byl těsně pod silnicí. Byla zde otevřena první škola v Tampli. Ve velké světnici byla třída a v malé bydlel učitelský.

Šolc: Dům byl zatížen nesplácenou hypotékou, byl opuštěn a jako demolice na základě rozhodnutí soudu v Nové Pace byl dům v roce 1939 zbořen. Pozemky od obce koupili za 2.108 Kč Ducháčkovi z č.p.17.

Č.p.19 majitel Antonín Klikar přikoupil také pole od Šandova statku. V této době je majitelem Josef Koudelka, původem z Kundratic. Jeho zemřelý otec byl výtečným hudebníkem, chodíval v letech kolem 1880 hrát až do Ruska.

Ježek: dřevěný, s podezdívkou, dobře udržovaný domek podél silnice s hlavní světnicí ke středu obce. Stavením v těchto místech u silnice se říkalo Na rynku.

Šolc: V padesátých letech zde žila rodina důchodce Františka Koudelky, nyní je dům již zbořen.

Č.p. 20 je barák bez polí, od roku 1900 majitel Dejmek zvaný Kofroň.Barák byl malý a chatrný.

Ježek: Býval v něm nějaký čas malý obchod, prodávali zde mýdlo, svíčky a pro nás děti slaďáky a sladké dřevo. Baruška Dejmková dělala z krepového papíru věnečky ke krucifixům, které byly tehdy skoro v každé světnici. Při bálech a muzikách se cukrovím vystavovala v síni v hospodě u Krausů. Chodila též prosit na pohřeb. Na začátku 20.let se u Dejmků usadil Václav Biss od divadelní společnosti, oženil se s jejich dcerou Blaženou a hodně hrával v Tampli divadlo.

Domek 12.6.1926 vyhořel a byl znovu vystaven synem Antonínem Dejmkem.

Šolc: V padesátých letech dům obýván rodinou Jana Zikše, nyní rekreačně rodinou Hadincovou.

L.P. 1912 TAMPLE č.p. 21(75) 

V popředí: Alois, Josef, Marie, Antonín, Anna a Pavlína Šolcovi

Dům v proměnách času

                

Č.p.21/75 chalupa za vodou, nejdříve Fejfarova a od roku 1900 Šolcova. Od roku 1870 patří ke Svojku.

Ježek: Majitel Šolc byl řezbář samouk. Do kostela v Roztokách dělal betlem. Udržoval v Tampli Boží muka a sochu svatého Antonína

Šolc: Domov byl pro nás  posvátný chrám kde se nejen rodil život ale i končila naše pozemská mise  rozloučením s nejbližšími  a s modlitbou na rtech se odcházelo tam odkud není návratu. Zde jsem prožil v náručí maminky a babičky nejkrásnější období života , zde započala moje Cesta.

Svět mého dětství mizí jak obláček v dáli a tak podávám svědectví pokud by jste o něj stáli.  

Koláturou naše panství U Šolců za vodou  o dvou chalupách, hájem , polem a loukou náleží do farnosti Roztoky u Jilemnice, kde také ukládáme do rodinného hrobu na historickém hřbitově v Roztokách naše kosti,  v novější době popel. 

Zprávy ze Světa  nám přinášelo rádio a  vandrovníci ( pocestní  kramáři, dráteníci, sklenáři ale i  žebráci a kočující cikáni). I zaznamenali  jsme , že cosi za humny se v politice chrulo,  opět se zjevili spasitelé a nové víry zvěstovatelé, kteří chtěli zas a opět  přinést  svobodu a blahobyt aniž  byli žádáni. I k Šolcům za potokem v Tampli se to chrutí  doškobrtalo a změnilo náš život.

Naše chalupa byla postavena jako fortelné velké stavení , je celozděná původně  s břidlicovou střechou. Podle kamenné desky zazděné ve štítě byl dům postaven v roce 1830. Původně se mělo jednat o mlýn, vyprávělo se, že konkurent, tehdejší tampelský mlynář Christian Riegr podnikatelský plán Fejfarovým zmařil rychlým odkoupením pozemku, přes který by měl jít náhon.

Na západní části naší zahrady býval na potoce proti chalupě dědečkova bratra Lojzíka  č.p.22 (nyní Ludvíkovi) u železničního přejezdu splav, odkud byl náhon k tampelskému mlýnu v č.p.33. Břehy potoka byly porostlé vysokými olšemi, potok byl plný pstruhů. Pstruhy jsme odjakživa chytali do ruky, když se ukrývali pod kořeny pobřežních olší. Potok, velká to ozdoba celého Tampelského údolí, odděloval naše pozemky kolem domu od obce a proto to bylo a je  U Šolců za vodou.

Vedle chalupy stála  roubená stodola rovněž s břidlicovou střechou, k chalupě bylo něco přes 3 ha luk, polí a lesíka, převážně ve Svojeckém katastru. Hranice mezi katastry jde původním korytem potoka a tak naše chalupa byla v roce 1870 administrativně přičleněna ke Svojku, kde má č.p. 75.

Střed celého domu tvořila velká prostorná síň/chodba od vstupních dvěří v průčelí domu k zadním dveřím do dvora. Byla zde babičina jarmárka/spíž , udírna a strojní odstředivka na mléko k výrobě másla. Podlaha byla  z velkých kamených dlaždic, byl zde i v létě chládek a proto zde stávaly  konve s mlékem. Domovské právo v naší síni měly vlašťovky které zde pravidelně hnízdily. Dvůr tvořil  z jedné strany přístavek s horním chlévem a z druhé strany stodola.Východní větší část domu byla velká světnice, kde dominovala zelená kachlová kamna s obytnou pecí, kde byla dvě lůžka. Vedle kamen byla pumpa na pitnou vodu, kamna měla medenec to je zásobník na stálý ohřev vody. 1/2 metrové kamené zdi a umístění domu v meandru potoka dávají tušit zámysl stavitele opevnit se ve své tvrzi  což jsme i my následovali..

Na peci stál vždy hliňák s kváskem na kyselo, které se často u nás vařilo. Recept na pravé krkonošské kyselo je přílohou kroniky.

Na západní straně domu byla světnička, kde za mého dětství měl dědeček a babička takzvaný vejminek, neboli doživotní bydlení a zaopatření otopem, stravou a jinou potřebnou pomocí. Dále byla komora, kde byly skříně se svátečním oblečením, potraviny a vůbec veškeré cennější věci. Také zde byl složený velký betlem asi se 100 figurami , dědečkova největší řezbářská práce, který se o Vánocích dával do velké světnice k vánočnímu stromu.

Půda byla veliká a poschoďová, zvláštní část tvořila sušárna a sklad koření, neboť babička byla  lidová léčitelka a kořenářka.Proto lékaře naše rodina neznala. U nás se také hodně sušilo ovoce, křížaly z jablek a švestky, samozřejmě na kyselo muselo být nasušeno dostatek hub.

Při drobného zemědělství se vždy přivydělávalo, dědeček Josef Šolc (nar.1862) doma tkalcoval a tatínek Antonín Šolc (nar.1910) zedničil, ve všech okolních vesnicích postavil nějaký dům. Když byl tatínek v učení řemesla  u pana stavitele Jana Šíra v Nové Pace  docházel denně 8 km  pěšky, když  na to 3x v týdnu navazovala pokračovací škola, vycházel z Paky ve 20:00 a doma ještě musel přiložit ruku k dílu. Zemědělské hospodářství dědečka vyžadovalo nasazení  celé rodiny 24 hodin denně 364 dní v roce. Chovali jsme  kravičky na mléko a máslo, na poli se pěstovalo obilí a brambory. Ve chlévě bývalo až 5 kusů a proto byl každý kousek trávy pečlivě sekán . V rodném listě mají  tatínek i předci po otcovské linii  psáno rolník, římskokatolického vyznání. Dědeček celou rodinu vedl podle ius divinum/desatera, politika se u nás nevedla. Ostatně jak známo selské rebelie  byly  v roce 1680 .

Pradědeček Jan Šolc přišel do Tample ze Žďáru a bydlel v Tampli ve vlastní chalupě  č.p.22.  Prababička Eleonora Jírová se narodila v Tampli č.p.39, vyprávělo se, že její maminka byla vyššího stavu , když odešla z domova s prostým chalupníkem, byla odvržena. 

U chalupy byl ovocný sad a zelinářská zahrada. Pokud  byly nějaké  přebytky , především  domácky vyráběné máslo  jezdívalo se prodávat  na trh do Nové Paky. Na první pohled idylka, ale ve skutečnosti k doslova horskému terénu našich pozemků dřina ráno od svítání do večerní tmy. Když dědeček tkalcoval jednou za týden až 14 dní chodil s plátnem a pro forotu pěšky až do Hermanových Sejfů/Rudníku u Hostinného. Tampelští tkalci chodili společně, vycházeli vždy kolem půlnoci, aby v 06:00 hodin stáli před faktorem. Než tatínek jel ráno “půlšístkou” ( 05:30 )  za prací musel stát na dvoře trakař trávy pro kravičky, které se už hlásily. Výrobní nástroje tvořily kosa, srp, hrábě, vidle, motyka, rýč, cep, dopravním prostředkem pokud se nevystačilo s loktuší byl trakař . Polní orbu nám dělal soused pan Jaroslav Dejmek ze Svojku č.p. 73, který měl koně. My jsme mu chodili vypomáhat o žních a bramborách, tatínek panu Dejmkovi také přestavěl chalupu. Kdyby vývoj kráčel  postaru, převzal bych hospodářství nebo na přání dědečka šel do katolického semináře. 

Při hlavní cestě naproti chalupě stála kovárna která byla pro mne obdivovaným kadlubem techniky. Do vlastní kovařiny  jsem se přimotal až když jsem povyrostl a byl v prvním učení řemeslu-sedlačení u svého strýce na Lhotkách. Strýc měl velké hospodářství, za první světové války byl u císařské kavalerie rytmistrem. Naučil mne   jezdit na koni , na poli s koněm pracovat a prošel se mnou celý zemědělský rok.V kování  koní  v sousedním Velkém Vřešťově jsem byl již jakýms pomocníkem.V Lanžově jeden rok   jsem chodil do školy, cesta přes Miřejov byla krásná ,  3 km pěšky poli a lučinami. Pan farář Václav Kubát si mne na hodině náboženství našel a při odpolení škole  mne vždy počastoval obědem na faře ( můj twitter+vine 23.7.2015)  která je  naproti škole. V místním  kostele Sv.Bartoloměje jsem sloužil jako ministrant ranní mši. Abych to všechno stačil musel jsem vstávat jako řádný hospodář se svítáním. 

K převzetí hospodářství tradičním způsobem  ale i pro katolický seminář jsem byl  připraven . Změna  poměrů v zemědělství ale i celé společnosti se ukázala  pro tento způsob obživy  bez perpektivní. Na základě dědečkova rozhodnutí jsme naše políčka osázeli lesem abychom nemuseli do kolchozu v Čechách nazývaném Jednotné zemědělské družstvo. Do životopisu jsem napsal  původ dělnický (tatínek vstoupil do zaměstaneckého poměru u Okresního stavebního podniku ve Vrchlabí  kde začal jako polír/zástupce  stavbyvedoucího na Krkonošských boudách ), bez vyznání (ateistický pohled na svět se mne jevil pokrokovým)   a jako nejistý ateista  jsem ve svých 15 letech pochodoval do Vojenské školy Jana Žižky v Bratislavě. 

Svůj osud do vlastních rukou jsem  vzal až za dalších 30 let, za to však  lépe  připraven, zvláště pak čertoviny které lidstvu noví mocnáři naordinovali. Tample se zcela proměnila, louky kolem stavení  se dnes sekají na seno které se  pálí, mléko a vejce si na vesnici lidi  kupují . Dokonce i psa či kočku  u dnešních obyvatel vesnic uvidíš zřídka. 

Jezdectví a koní  jako kratochvíle si   užívám s vnučkou.

L.P. 2000  rodná chalupa je ve vlastnictví rodiny Pečených z Prahy a slouží k rekreaci. Já do Tample jezdím, starám se v Roztokách na starém hřbitově o rodinný hrob a pozemky za dráhou, kde lesničím. S výjimkou velké louky jsem vše v roce 1995 osázel smrkem když jsem vykácel přestárlý sad . Od tatínka  jsem převzal a opatruji  Bibli, dědečkovu dřevořezbu Ježíše a Sv.Josefa abych si připomínal duchovních opor svých předků. Po všelikém to bloudění jsem si našel i svého guru ve věci víry .

L.P. 2010 jsem pozemky daroval rovným dílem svým prasynovcům Ing. Pavlu Horkému a Ing.Petru Horkému z Roztok a ustanovil se šafářem. Bylo to dobré rozhodnutí, náš kousek země zůstal v rodině a  rukách hospodáře který miluje svůj drn. Místo kočkolapu   koupili  traktor (Zetor 7745) se kterým umí nejen jezdit ale také jej udržovat i opravovat.  Polomy po vichřici v našem lese v roce 2012  při studiu  ČVUT zvládli  sami  s  pomocí otce,  Pavla Horkého seniora. První vydělané peníze Pavel investoval do přikoupení přilehlých pozemků a má plán jak dál, náš kousek země stále pokvete.

 Projděte se naším lesem 
 

Č.p. 22/74 chalupa za vodou a dráhou, majitel Šolc. Od roku 1870 patří rovněž ke Svojku, kam patřila katastrem již dříve. Od roku 1870 dostaly obě čísla domovní čísla od Svojku. Koláturou se hlásí do Roztok i pohřbíváním. Od té doby vydržovala obec Tample z ohrady lávku přes potok na cestě z Tample do Svojku.

Říha: Asi v roce 1927 byl na místě lávky postaven most, na který platila Tample, Svojek a oba majitelé chalup po čtvrtině.

Ježek: Mezi jmenovanou chalupou za dráhou a Tampelskou chalupu rovněž za dráhou č.p.65 na stráni při strouze ke mlýnu od splavu byl a možná ještě je kámen na památku smrti pruského vojáka z války 1866. Stalo se to takto. Tamplí procházel menší oddíl pruského vojska, nocovali v Kocourkově statku č.p. 27. Zde před statkem se dva vojáci vsadili, jestli trefí dalšího vojáka, který šel za potok na záchod, byli však překvapeni, že se to podařilo. Co bylo dále není známo. 

Smítčí kříž

Památník obsazení Tample pruským vojskem v roce 1866
(u nás si Prusové dali vlastní branku)

Šolc: Je však historickým faktem , že nové pušky Dreyseovi jehlovky kterými Pruská armáda  byla vyzbrojena měly lví podíl na jejich vítěztví v bitvě za našimi humny u Hradce Králové.  

Chalupa původně patřívala také naší rodině, pradědeček Jan Šolc (nar.1832), se přistěhoval do Tample ze Žďáru jistě před rokem 1862, protože dědeček Josef Šolc (nar.1862) se narodil právě v této chalupě. Dědečkův bratr Alois Šolc (nar.1876) zde žil až do své smrti v roce 1941. Za mého dětství chalupu č.p.22 však již vlastnila rodina Chvalinova

Krajem Dejmkova lesa, k jejich statku na kopci a dále do Svojku byla pěkná pěšina, dnes již neexistuje. Chodili jsme po ní do Svojku do konzumu nakupovat, babička na mne vždy pamatovala s nějakým bonbónem a tak jsem ji vždy rád doprovázel. Smírčí kříž na památku o zbytečné smrti neznámého pruského vojáka s jehož existencí si nebyl Ježek jist, byl v roce 2000 znovu objeven při vlastivědném průzkumu vnukem Františka Ducháčka z č.p.17, Josefem Hájkem.

Chalupa slouží k trvalému bydlení, její Svojecké č.p.je 74. Bydlí zde Zdenička Ludvíkova se svojí maminkou, vdovou. Hospodářství se zde také už dávno nevede,roubená stodola je zbourána, Zdenička jezdí do fabriky v Pace.

Zdenička Ludvíková (nar.1948), bývalá tampelská knihovnice, mě půjčila Ježkův opis kroniky, který je základem mého, v pořadí již čtvrtého opisu Tampelské kroniky.

Č.p.23 Dřevěný barák u silnice, majitel Antonín Tuž přikoupil pole od Ducháčkova statku č.p.26.

Ježek: Rodina se s Tample odstěhovala asi v 30.letech a začala vést obchod se zeleninou v Jilemnici. Nový kamenný domek vystavěl Jaroslav Kracík z č.p.52.

Šolc: V padesátých letech v domě bydlela rodina železničáře Jaroslava Kracíka, nyní zde bydlí paní Rozporková.

Č.p.24 je statek s 63 korci výměry. Majitelem před 100 byl Adam Ducháček, byl nějaký čas rychtářem a šenkoval. Prý se tam hodně holdovalo moku Gambrinovu. V letech 1850 až 1870 byli majitelé Hadincové, od roku 1900 Karel Militký, do Tample přistěhovaný, který byl starostou obce v letech 1922-1928.

Šolc: V padesátých letech zde bydlela rodina rolníka Karla Militkého, nyní zde bydlí Šturmovi.

Č.p.25 byl statek asi 60 korců. V roce 1870 při stavění dráhy se zde začalo šenkovat. V roce 1874 majitel statku František Fejfar postoupil hostinec mimo stodoly nejstaršímu synovi Josefu Fejfarovi. Sám sobě vystavěl na své roli nový statek, nynější č.p.66 a převezl tam ze vsi stodolu. Josef Fejfar v roce 1893 přistavěl sál.

V roce 1860 hostinec vyhořel. Na návštěvě byli právě rodiče manželky, Křížkovi ze Svojku. Spali pod střechou, byli probuzeni až když ke schodům pro oheň nemohli. Nejdříve skočil František Křížek a zabil se, jeho manželka se těžce poranila a zemřela si za týden.

Od roku 1900 patřil hostinec Václavu Krausovi, který se přistěhoval do Tample z Tužína.

Ježek: Hostinec se v mojí době stal střediskem Tampelské kultury. Již dříve se zde hrávalo divadlo ale v letech 20.-30.tých rozkvět divadla vrcholí. Jeviště stavěné na soudcích od piva a několika kozách se modernizovalo, dostalo novou oponu a další dekorace. Hrálo se uvnitř a v létě na louce u potoka. Byly hojné návštěvy, zejména při divadle v přírodě, kdy byla plná obec. Skoro každý občan přímo účinkoval jako herec nebo statista, nebo jinak vypomáhal. Bývala tam i cukrářská bouda cukráře Holubce z Roztok. Přirozeně nechyběla kapela a večer byla taneční zábava. Po několik let jsem býval nápovědou. V hostinci se konaly také bály a taneční zábavy.

Šolc: Poslední divadlo se hrálo někdy v 60.letech na obvyklém místě pod hospodou na louce u potoka. Kdy skončil provoz hostince si nepamatuji, vím že tehdejší Jednotné zemědělské družstvo na místě sálu mělo v mém pozdějším mládí truhlárnu, která je zde snad dosud. Dům není obýván.

Č.p.26 byl původně statek přes 120 korců. V roce 1844 dostal od statku nejstarší syn František Ducháček/Krejčů asi 56 korců a vystavěl sobě na poli celý nový statek č.p.56.

Ježek: starý statek pak asi zmizel. Domácího statku se ujal syn Josef. Dle všeho jeho chování nebyl asi úplně při rozumu. Pracoval pilně ale všechno jeho snažení vycházelo na prázdno. Pro každou maličkost měl mrzutosti. Měl ve službě nějakého člověka, kterému platil málo ale potom nechtěl platit ani to málo. Chodil stále bos, roztrhaný a nemytý. Byl všem pro smích a i děti si z něho tropily legraci. Držel několik volů k potahu ale dával jim málo žrát a tak byly jediná kostra. Držel jen jednu nebo dvě krávy a několik koz které se živily pastvou kolem stavení. Na Vršině měl les chodilo se tam v noci krást dřevo, v zimě kupoval dřevo od podruhů které mu v jeho lese nakradli. Majitel se do lesa bál aby nedostal bití. Nějaký les také prodal ale na splátky. Kupec po první splátce nechal les vykácet a další splátku již nezaplatil. S kupcem se v lese Joska Krejčů tahal o pilu a byl na krku notně pořezán. Kupec lesa byl nemajetný a tak každý soud byl marný. Hospodyně jeho také za moc nestála. Dobytek málo krmil, tak mu občas nějaký kus pošel, maso vařili ale než ho snědli zplesnivělo. Lidé žalovali četníkům a přišlo na obec nařízení maso odebrat a zakopat. Celá historie by se o něm dala napsat. Asi v roce 1867 se nechal pojistit proti ohni ale když přišlo placení tak všechno popřel. Musel přísahat ale dokázala se mu falešná přísaha, dostal tři měsíce , v žaláři nastydl a za několik měsíců zemřel. Statek dostali jeho dva synové, kteří ho rozprodali na kusy, nikdo z nich nic nemá.

Šolc: Původní dům zbořen, nově vystavěno Josefem Dejmkem ze Svojku,  starostou obce a vynikajícím fotografem , mistrem všech řemesel.  Jeho dílna od železa po elektriku je bohatě zařízena. Paní Věra Dejmková  shormažďuje a opatruje  historické dokumenty a fotografie  Tample,  je obecní kronikářkou. 

Č.p.27 Statek od nepaměti patřil rodině Hadincově. V roce 1849 po konstituci byl Jan Hadinec, ač neuměl tuze číst a psát zvolen do představenstva. Po čas představenstva šenkoval a bylo tam stále živo. V roce 1860 prodal statek Antonínu Kocourkovi z Kundratic a odstěhoval se do Oseka.

Říha: Kocourek šenk vypověděl a hleděl si pouze hospodářství. V roce 1977 na Tři krále celý statek i se stodolou vyhořel. Vyprávělo, se že požár byl založen místním paličem. Kocourek dal stavení do pořádku ale stodolu již nestavěl. Pole i statek dal do pachtu a tak zůstalo až do jeho smrti v roce 1889.

Ježek: Kocourek dal vystavět sochu svému patronu Svatému Antonínu Paduánskému při silnici pod statkem a vybavil ji na údržbu vkladem v záložně. Říkalo se potom, že se jedná o jediného svatého který má své peníze. Po první světové válce už z peněz nezbylo nic. Statek koupila v dražbě obec Tample a zřídila se zde druhá Tampelská škola. Z chléva vznikla třída, přistavěla se veranda se záchody, kabinetem a dřevníkem. Škola byla slavnostně vysvěcena 24.6.1890. Chodilo nás tam asi 40. Ve válce byla někdy škola zavřena pro nedostatek uhlí. Když pak zemřel učitel Králík, chodili jsme z dolního konce do Svojku a hořeňáci do Roztok. Králík žil s družkou, která měla syna Francírka, který se utopil v záchodové žumpě.

Nad silnicí před starou školou se při slavnosti 28.října, snad v roce 1920 zasadily dvě lípy, Masarykova a Wilsonova.

V roce 1938 po dostavění nové, v pořadí již třetí školy obec starou školu prodala za 21.500,-Kč Josefu a Anně Polákovým ze Svojku. Polákovi zachovali původní kroniku mlynáře Františka Mikuleho.

Šolc: V padesátých letech v domě žila rodina dělníka Josefa Poláka a železničáře Františka Ludvíka.

Č.p.28 Barák pod božími muky náležel rodině Prokůpkově. Byli to tesaři, sekyrníci a truhláři. Původní barák stával u potoka, až další byl postaven u cesty, jako stojí nynější kamenný. Protože měli na starosti zvonění, říkalo se tam U zvoníků. V roce 1870 předal Prokůpek barák synu Náckovi a sám si vystavěl barák na pozemku od Slezáka v Bělském katastru.

Ježek: V roce 1928 koupil barák od tam bydlící staré zvoničky Jan Řehák, zedník a válečný invalida. Brzy na to barák vyhořel ale Řehák si skoro sám postavil nový z cihel.

Šolc: Jan Řehák byl předválečným členem Komunistické strany Československa, za války byl zatčen, vyšetřován a zemřel v roce 1941. Syn Miloslav Řehák, povoláním autolakýrník byl za okupace totálně nasazen v Berlíně, odkud před koncem války utekl. Spolu s kamarádem Václavem Markem č.p.45 se pokusili 9.května 1945 na hranici Tample a Roztok odzbrojit německou vojenskou kolonu. Byli při tomto Němci zastřeleni, jejich pomník je při železničním přejezdu u zastávky a na místě samém, v Prklínských serpentinách.

Dům nyní vlastní rodina Tomkova a dům slouží k rekreaci.

Č.p.29 Chalupa patřila rodině Šolcově a stával nad cestou s průčelím k cestě. Chalupu stavěl Christián Rieger a je o tom v lomenici nápis. Poslední majitel Josef Šolc byl nábožensky založený a sečtělý, pořádal modlení u Božích muk, modlil se na pohřbech, předříkával při procesích, zvonil a staral se o náboženské výkony v obci, říkalo se tam u Podzvoneckýho Šolce. Zemřel v roce 1910, pak měl chalupu Janata, švagr učitele Antonína Zajíce z  Tužína u Jičína.

Šolc: V padesátých letech v chalupě stále bydleli Janatovi, v roce 1976 koupili chalupu manželé Havelkovi z Prahy. Chalupa slouží k rekreaci.

Č.p.30 obýval za mé paměti Kubánek, a pak Vrána jehož žena byla porodní babou. Potom byl majitelem Zikeš a posledně Kracík. Kracíková prodala chalupu koláři Nýdrlovi z Bělé a ten ji ihned prodal s výdělkem Fišerovým. Po vyhoření se Fišerová s dcerou Nánou přestěhovala do č.p. 30.

Ježek: Za mého mládí v č.p.30 bydlela rodina Kynčilova. Vpravo ve světnici měl Kynčil ševcovskou dílnu. Ševcoval většinou s jedním dělníkem nebo učedníkem. Dělal také boty na prodej, v neděli s nimi chodil na trh do Lomnice.

V malé světničce při horní cestě bydlela rodina polských židů, kteří do Tample přišli v roce 1915 při evakuaci rakouské Haliče. Každá obec musela několik rodin ubytovat. Jedna židovská rodina bydlela rovněž na Vlkově, ve Svojku jich bylo více a byl tam dokonce rabín. 

Šolc: V padesátých letech v domku bydlela stará paní Fišerová, dnes je původní dům již zbořen. S tímto č.p.30 stojí na bývalém hřišti nový dům Janouškových.

Č.p.31 Barák obýval podle mojí paměti Kužel. Měl nevlastního otce Podrazila který chodil s flašinetem. Potom koupila barák Coufalová, vdova po strážníku dráhy, který se v roce 1915 oběsil.

Šolc: V padesátých letech zde bydlela rodina dělníka Václava Prokeše, potom František Byšický, od kterého v roce 1973 koupili dům manželé Miroslav a Marta Munzarovi. Dům slouží k trvalému bydlení.

Č.p.32 Barák jehož majitelem byl Prokůpek a potom rodina Fišerova, shořel v roce 1920.

Ježek: Matka s dcerou byly velmi pobožné, dcera snad denně chodila do kostela v Roztokách. V malé světničce žili tuláci Pecák/Prokůpek s Karolinou. V létě se toulali v kraji, kde sbírali puškvorec a potom jej v Tampli a okolí prodávali. Byli skoro stále pod vlivem alkoholu, kdekomu i sobě nadávali. Jeden čas žili v chatrči u lesíka Pod rolema a nebo také měli podobnou chatrč na Vlkovsku. Když bydleli u Fišerů tak Karla ukradla Fišerové nějakou jupku, potom se oni tahali a když si ji Fišerová vzala ještě jí vynadali a slíbili pomstu. Oheň založili oni, ale Fišerová se bála to udat aby jí nepodpálili ještě druhý barák. Když byl barák již v ohni, vzpomněla si Nána Fišerová na peníze od bratra vinárníka v Trnavě. Třebaže ji zadržovali, skočila oknem do světnice a peníze šťastně zachránila.

Šolc: Nový dům č.p.32 dostavěný před II.svět.válkou byla v pořádí  již  třetí základní  škola samostatné obce Tample. V padesátých letech ve škole bydlel učitel Josef Vaňouček . Pro nedostatek žáků  byla škola přeměněna na  mateřskou školu pro obec Tample, Svojek, Bělou a Libštát.  V roce 2016 i školka  byla  uzavřena  když  ve školce zůstali čtyři žáčci .  

V tomto domě je  obecní byt, kde nyní bydlí Jan a Ladislava Fejfarovi.

Tampelský mlýn

                                    Tampelský mlýn s náhledem do údolí Svojku očima našich dědečků

Č.p.33 – Mlýn náležel v roce 1780 Christiánu Riegrovi, mlynáři a obchodníku s plátny a vrchnímu rychtáři. Roku 1841 koupil mlýn Mikule, který se do Tample přistěhoval ze Stružince. Dne 12.srpna 1870 při průtrži mračen nastala velká povodeň. U mlýna v Tampli protrhla hráz, poškodila zdi mlýna, stroje a kola, odnesla mnoho prken a klád s pily, potrhala splav, zanesla náhon a louky štěrkem. Při mírném počítání jsem jako majitel měl škodu přes 2.000 zlatých. Voda stoupla i do chléva a tak jsme jej odvedli do světnice, kde v kolébce ležel 5 měsíční syn Jaroslav na kterého jsme v tom zmatku zapomněli a jenom náhodou se mu nic nestalo. Náprava po povodni stála mnoho peněz a námahy. Když jsme vše dokončil, mlýn náhle dne 30.dubna 1877 o Libštátské pouti večer vyhořel. Oheň podle svědků povstal mezi mlýnem a chlévy a byl způsoben neopatrností zlodějů.

Na radu inženýra od dráhy jsem nový mlýn vystavěl na jiném místě, kde stojí dnes, blíže pod Kozincem za dráhou. Rozhodovalo přitom hlavně to, že bylo všechno tak poničené, že stavba na starém by přišla mnohem dráže.

V roce 1892 jsem koupil z rozprodávaného statku u Krejčů č.p.26 novou stodolu a postavil ji u cesty pod rybníčkem. V roce 1897 počátkem května ji úmyslně podpálil Antonín Ducháček z Roztok, rodem z Tample. Sám se potom šel do Jičína udat, byl odsouzen na 12 let žaláře. Když v roce 1909 přišel z trestu, do Tample přijel z Jičína v kočáře. Každý s ním však opovrhoval a brzy se v Březině v lese oběsil a všem lidem se ulevilo.

Ježek: Mlýn stal na druhé straně trati než dnes, tj. mezi dnešním strážním domkem a potokem., kolem pole k němu vedl náhon, který pak byl využíván na závlahu luk.

Starého pana otce jsme jako děti potkávaly na procházce s holí mezi mlýnem a závorami. Uctivě jsme vždy pozdravily “Pochválen buď Pán Ježíš Kristus” a on odpovídal “Na věky amen”. Často jsme se chodily dívat přes vantroky na mlýnské kolo a bavilo nás když stárek Patočka reguloval stavidla na rybníčku před strážním domkem, na náhonu k mlýnu a zavodňovacích strouhách.

Do mlýna jsme chodily nakupovat, byl tam smíšený obchod. Všude tam bylo čisto a dost služebnictva, které titulovala pana otce milostpane a paní-milostpaní. Při honech mu služka u lesa ohříval oběd na lihovém vařiči.

Senzací pro celou Tampli byla svatba jeho vnuček. Jelo na ní několik kočárů a páni v nich seděli v cylindrech. Večer u mlýna stříleli barevné rachejtle.

Autor kroniky zemřel dne 18.1.1923 a je pohřben v Bělohradě u své první ženy. Správy mlýna na dálku se ujal syn MUDr.František Mikule z Prahy. Mlýn začal postupně upadat.

Mlýn měl jako první elektrické osvětlení v Tampli, vyráběl si elektřinu dynamem na vodu. Při malém stavu vody byl mlýn poháněn naftovým motorem.

Šolc: Mlynář Mikule byl experimentátor v botanice, kolem mlýna je řada vzácných dřevin a nad Dejmkovou roklí  bylo Mikuleho arboretum. Chodili jsme tam obdivovat americké borovice-douglasky, stříbrné smrky a další  exotické dřevinyTatínek se dobře na pana mlynáře pamatoval, vyprávěl mnoho humorných zážitků ze svých  příležtostných prací ve mlýně. Prosté vesničany totiž  mlynář Mikule udivoval ve stylu , které se náramně podobal příběhům které známe z románu  Gustava Flauberta : Byli jednou dva písaři. Naše rodina se od nepaměti starala mlýnu o splav na potoce na západním okraji našich pozemků odkud začínal téměř kilometrový náhon k mlýnu. Za mého dětství byl mlýn již mimo provoz, vše chátralo. Vzpomínám si , že ve mlýně bydlel  přítel pana Mikuleho pan Josef Klein. Dnes je mlýn neobývaná ruina kterou vlastní příbuzní původního majitele Ing.Jiří Mikule a Mgr.Libor Mikule z Prahy.  

"Byli jednou dva písaři" v podání Mistrů Sováka a Horníčka.

Č.p.34 bývalá pazderna u mlýna. Stávala před příchodem mých rodičů za vodou, kde je most silnice přes potok u dráhy.

Šolc: Tohoto popisného čísla č.p.34 byl v letech 1981-1984 vystavěn nový dům, který slouží k trvalému bydlení. Dům je mezi zastávkou dráhy a mlýnem. Dům obývají manželé Antonín a Irena Jírovi.

Č.p.35 Byl dřevěný barák náležející Františku Prokůpkovi.Stojí mezi obecní cestou Pod role a pod statkem č.p.56. Říkalo se tam U Kopečků. V roce 1870 stavení vyhořelo. Zapálili ho zloději, když si svítili sirkami u okýnka do komory, kde stěna byla obložena otýpkami z roští. Asekuraci neměli a tak utrpěli velkou škodu. Nový barák postavili za pomoci obětavých občanů, ba i pan Klázar z Kruhu daroval mnoho cihel. Za několik let přikoupil Prokůpek/Kopečků několik korců polí od rozděleného statku č.p.26 a přistavěl stodolu.

Ježek: Moje spolužačka, nejstarší dcera Antonína Prokůpka zemřela na tbc.

Šolc: V padesátých letech byl dům obýván rodinou chalupníka Antonína Prokůpka, kteří dům prodali v roce 1957 Bryknarovým. V roce 1984 dům zakoupen manželi Bartoškovými z Hradce Králové, dům slouží k rekreaci.

Č.p.36 je dřevěný zachovalý barák Františka Ducháčka. Majitel též přikoupil několik korců polí od Krejčova statku č.p.26 a přistavěl stodůlku.

Ježek: Dům vyhořel od blesku po II.světové válce.

Č.p.37 Barák v majetku Josefa Hadince, tkalce. Stál u potoka blízko kanálu , západně č.p.36. V roce 1870 jako sešlý rozbořen. Jeho místem teče nyní nový potok.

Č.p.38 je chalupa, kterou od dávna obýval Antonín Prokůpek, který byl svého času také rychtářem.

Říha: V lomenici byl původní nápis 1711 Jiřík Špičan a 1787 Franc Prokupek.

V roce 1845 nastoupil držení chalupy Antonín Říha nar.1820, který v roce 1880 přepustil chalupu své dceři Marii a zeti Josefu Podlipnému. ½ chalupy koupil od Podlipného lesní na knížecím panství Hořovickém Antonín Říha. Když byl dán do výslužby přesídlil do Tample a po smrti své sestry Marie Podlipné získal celou chalupu, kterou v roce 1924 s velkým nákladem zcela přestavěl.

Ježek: K Podlipným jsme jako děti rádi chodily, zvláště o prázdninách, když k nim přijížděla na dovolenou Říhova dcera, která byla na ředitelství dráhy v Hradci Králové

Měla gramofon na kličku s velkým trychtýřem , pouštěla nám písničky a tancovla s námi.

Ve světničce bydlel bratr Podlipné, Josef Říha. Byl velmi pobožný. Vlastním nákladem nechal před chalupu u silnice postavit kapličku Pany Marie, kde o svátcích večer svítila lampička.

Josef vyráběl hrábě, které byly jako vysoustruhované.

Šolc: Podle mého mínění jedno z nejhezčích rázovitých stavení v Tampli s pěkným okolím. V padesátých letech obýváno rodinou Antonína Stínila. V roce 1987 chalupu kupují manželé Ladislav a Věra Drahošovi z Pardubic. O stavení i zahradu je vzorně pečováno, využíváno k rekreaci a to i komerčně zahraničními hosty naší republiky.

Č.p. 39 je stavení Josefa Jíry, které v roce 1869 vykoupila dráha. Nový majitel Hanuš stavení rozebral a postavil na činžovní louce v místech sochy sv.Antonína. Proti tomu podal Antonín Koucourek protest a tak nakonec Josef a Čeněk Hanuš sobě postavili na Vlkově č.p.62.

Ježek: Když je zde znovu psáno o svatém Antonínu (ad.č.p.27), tak ještě připomínám nad mlýnem u silnice pod Kozincem stál velký dřevěný kříž s Kristem z plechu. V těchto místech jsme smekali čepice a ženy se křižovaly. Totéž se konalo hromadně, když tampelští táhli průvodem na horu Tábor na pouť.

Dům byl znovu vystavěn na Šolcově stráni v roce 1904 místním zedníkem Josefem Morávkem, který zde bydlí se svoji početnou rodinou. Morávek zemřel při cestě z Paky domů na kopci Jíva v roce 1930. Po I.světové válce si koupili Morávkovi gramofon a v neděli vyhrávali pro celý dolení konec obce, dříve vyhrávali na flašinet.

Šolc: V chalupě trvale bydlí rodina Morávkova.

Č.p.40 byl barák hned u dolení lávky. Při velkém větru v roce 1850 se pobořil a již nebyl postaven. patřil Šandovi.

Č.p.41 je nejmenší barák v Tampli.Bydlel v něm Petrák s rodinou a tchánem Jiříkem, pak krejčí Horáček a Fejkl, bratr Horáčkové. Nakonec zde bydlel Jan Kracík, narozený v čp.54.

Ježek: Domek stál asi 20 m od potoka, byl dřevěný, krytý došky. Byl tak malý, že tkalcovský stav se stěží vešel pod strop a ve světnici bylo pouze jedno lůžko.Vedle baráku byli schůdky z obecní cesty k lávce. Lávka byla ze dvou přitesaných kmenů a bidlem po jedné straně.

Při jedné jarní povodni byla voda až po okna, lomcovala barákem a proto jej sousedi připoutali řetězy a provazy ke stromům.

Kracík tkalcoval, ale také dělal dobré došky. Byl známou tampelskou figurkou, byl velmi malý a svérázný v mluvě a různých šprýmech, zvláště když si koupil kápku, nebo od někoho dostal. Jako vdovec skončil tím, že jednou večer, asi po kápce, spadl před barákem do potoka a utopil se. Dům byl při každé velké vodě zatopen a snad proto již dnes nestojí.

Č.p.42 je statek o výměře asi 56 korců, majitel Antonín Ducháček/Konopáčů. V roce 1870 novou světnici a lomenici zřídil a na to za rok zemřel. Vdově Marii Ducháčkové v roce 1874 statek vyhořel, dala jej znovu vystavět.

V roce 1905 kupuje statek František Ježek z Horní Kalné.

Ježek: Je to můj rodný domov a proto musím něco připsat. Statek podpálil podle řečí a snad i podle přiznání na smrtelné posteli Wágner z č.p.10. Ucházel se o vdovu Ducháčkovou ale ta jej odmítla.

Výměnkářka Ducháčková žila u nás ve světničce, říkali jsme ji všichni babičko, dožila se 91 let. Přežila své děti. Její syn Antonín nar.1866, kněz, zemřel doma 5.7.1904 a byl to nejslavnější pohřeb v Tampli.

Můj otec František Ježek nar.1878 v Horní Kalné zemřel v roce 1961 v Tampli. Otec byl dlouholetým velitelem hasičů, starostou obce v letech 1928-1936 a po několik let řídil i ochotnický spolek. Za jeho působení byla pořízena motorová stříkačka, vybudována elektrika a zahájena stavba nové školy č.p.32.

Jelikož nikdo z pěti dětí nezůstal v hospodářství, byl statek dán do pachtu a po válce po prodeji části pozemků a zboření stodoly byl dům prodán manželům Fejfarovým, původem ze Svojku.

Šolc: V padesátých letech zde žili manželé Josef a Františka Fejfarovi. Paní Fejfarová byla dcerou tampelského hospodského pana Krause. Provozovala se zde muzika a podporovalo tampelské divadlo. Byla zde opatrována Hasičská a divadelní kronika, ze které jsou pořízeny v závěru citované Stručné divadelní záznamy. Nyní zde bydlí Lelkovi.

Č.p.43 je statek asi 60 korců. Majitel, sedlák statecký Josef Hadinec, který byl v letech 1870-1873 starostou. Statek postoupil dceři Marii, která se provdala za Jana Ducháčka z čp.42 a který na statek přesídlil v roce 1905. Jan Ducháček byl starostou obce 1897-1900, pak 1902-1912, kdy v návalu duševní choroby se doma zastřelil z lovecké pušky. Když opětovně funkci převzal zpívalo se a hrálo “Roku tisícdevětsetdva do Tample nám přišla sleva, pan starosta, hlava obce, peníze však vydat nechce….., refrain: Trenčín, Trnava, Tample vyhrává…”

Statek přešel na jeho dceru Marii, která se provdala za Jaroslava Jandu ze statku č.p.15.

Šolc: Dům kupují v roce 1973 od Jaroslava Jandy manželé Josef a Karla Fišperovi z Prahy. Dům slouží k rekreaci.

Č.p.44 je statek asi 70 korců, jehož majitelem v roce 1848 byl Krbek, který byl rychtářem a šenkoval. Oba jeho synové Josef a František dostal polovinu polí, Josef navíc usedlost, František tehdejší pazdernu za statkem. František se ale oženil do Bělé a svůj podíl prodal bratrovi. Josef v roce 1870 přikoupil asi 23 korců v Bělé a 1877 starou a sešlou budovu znovu z cihel vystavěl. V roce 1906 celá usedlost vyhořela, údajně ji ze msty zapálil Pecák. Na statek se v roce 1909 přiženil Jan Mařas z Nové Vsi.

Šolc: V padesátých letech zde žijí Mařasovi, nyní zde žije muzikální rodina Adámkových. Dům koupili v roce 1988 od Romana Frydrycha z Kruhu a provádějí zde komplexní rekonstrukci při zachování původních prvků zemědělské usedlosti.

Č.p.45 barák vystavěný u cesty “Na ohradě”. Majitelem byl Zikeš, Hudský, Jan Ducháček a naposledy zedník Josef Marek.

Ježek: Markův syn Vojtěch se oběsil a jeden padl s Řehákem (č.p 28) na Prklíně při srážce s nacisty v roce 1945.

Šolc: V padesátých letech zde žila vdova důchodkyně Anna Marková (nar.1884) sousedka a přítelkyně mojí babičky Marie Šolcové. Žila sama a tak chodila denně pobejt. Nyní zde bydlí Váňovi.

Č.p.46 zděný barák nahoře v Tampli vystavěný Tužem původem z Lužan. Syn Josef po převzetí domu přikoupil více polí. Asi v roce 1910 barák od blesku vyhořel, byl znovu postaven.

Šolc: V padesátých letech zde žije rodina Tužova. Starý pan Jaroslav Tuž pracoval jako mistr ve fabrice. Nyní zde žije paní Johanovská.

Č.p.47 je zděný barák těsně nad cestou. Kdy a kým postaven nevím. Dlouho tam bydlel František Dejmek, mnoho roků obecní mladší, naposledy také poštovní posel, zemřel v roce 1910. Barák drží jeho syn, který je od mládí na dráze, nyní “fízr” parťák.

Šolc: V padesátých zde bydleli Hanušovi, nyní paní Chobotová.

Č.p.48 je domek vystavěný Na ohradě od Františka Zikše. Také se tam šenkovalo. U Zikše bydlel jeho švagr Hamáček, který v roce 1848 pašoval střelný prach z Pruska. Jednou, když vyráběli doma dílce (1/4liberky a ½ liberky) a svítili loučí od jiskry prach vybuchl , Hamáček na zranění za několik hodin zemřel a Hámáčková přišla o oko a byla v obličeji samá jizva po popáleninách.

V tomto č.p.48 bydlí obecní mladší (strážník) Josef Horáček.

Šolc: V padesátých letech zde bydleli staří Horáčkovi, měli dceru Františku . Její syn Milan Horáček byl kluk se kterým jsem prožíval svoje časné mládí v Tampli. V roce 1954 naši koupili v obci rodičů maminky-Zálesní Lhotě pěknou vilku č.p.213 a fakticky od roku 1954 do Tample jenom dojíždím, nejprve za dědečkem a babičkou, nyní za Františkem Ducháčkem z č.p.17, vzdáleným příbuzným a dále pak povinnostmi kolem pozemků.

Františka Horáčková i Milan Horáček v domě nadále trvale bydlí.

Č.p.49 dřevěný barák k silnici držel Jan Ducháček, syn ze statku č.p.42, pak Suchardové. Antonínu Suchardovi, tkalci, se říkalo “Jářku”

Ježek: Tento dřevěný, vzhledný domek byl rozbořen a na jeho místě Janem Zikšem z č.p.3 postaven moderní zděný domek. Nyní je Jan Zikš předsedou Místního národního výboru spojených obcí Svojek a Tample a jeho prostřednictvím jsem získal opis pamětí Františka Mikuleho.

Šolc: V domě žije paní Zikšová, dům slouží k trvalému bydlení. Dům manželé Zikšovi koupili v roce 1957 od jistého Gottsteina z Pradubic. Jak přešel dům ze Suchardových na Gottsteina nevím.

Č.p.50 u krejčích Mikolášků byl při stavbě dráhy 1870 rozebrán a znovu postaven ve Svojku u Valšů.

Šolc: Dnes pod tímto č.p.50 stojí u zastávky nový dům pana Frydrycha. V domě žijí ještě rodiny jeho dcer Etely Weissové a Ilony Láskové.

kovarna

Č.p.51 kovárna, vystavěná Hanušem ze Štěpanic. Jeho synovi Čeňkovi v roce 1860 kovárna vyhořela. Kovárna znovu vystavěna, nynějším majitelem je František Zajíc, který byl v roce 1916 také starostou obce.

Ježek: Proti kovárně zřídil Zajíc skladiště a vedl obchod s uhlím. Na dlouhém nízkém stavení kovárny měl nápis: DÍLNA NA VOZY. Pracoval většinou s jedním dělníkem a někdy ještě učedníkem. Vyučilo se u něho několik Tampelských kovářů (Coufal,Koudelka). Když nebylo dost práce, udělali i celý vůz na prodej. Koně se kovali v horní části u silnice pod přístřeškem.

Zajíc stále mrkal jedním okem, měl tam něco zaseklého. Používal hojně slovo holt, kterým se mu také přezdívalo. Účty za celoroční práci roznášel kolem Vánoc.

Šolc: Bohužel i tento dům je zbořen a toto dříve životně nezbytné řemeslo na každé vesnici se nyní provozuje toliko jako umělecká činnost ve městech. Kovárna byla na každé vesnici centrem  technicky orientovaných mužských duší a musím říci, že mně vždy nesmírně lákala k pozorování všeliké práce, zejména práce s kovářskou výhní a při kování koní v čem jsem se snažil být nejen divákem . Kovárna stála na okraji Ohrady při hlavní cestě přímo proti naší chalupě.

Č.p.52 barák patříval rodině Hradeckých. Potom jej koupil Arnošt Fejfar a prodal zedníkovi Josefu Kracíkovi Barák byl dřevěný a v roce 1908 vyhořel, zapálily ho jeho dvě malé děti, když si na půdě hrály se sirkami.Obě děti uhořely, Kracíkovi měli ještě dalších pět dětí. Když Kracík padl v I.světové válce, Kracíková těžce vychovala čtyři, nejstaršího Frantíka si vzal strýc Hladík, učitel na tkalcovské škole v Jilemnici. Barák byl po požáru vystavěn zděný, patřilo k němu několik korců na Bělé.

Šolc: V padesátých letech zde bydlela stará paní Kracíková s dcerou Františkou Hanušovou. V roce 1965 dům od Hanušové koupila paní Irena Rubešová a žije zde nyní sama, stýská si .

Č.p.53 je barák vystavěný Josefem Prokůpkem, mistrem sekyrnickým. Odstěhoval se do Kruhu a dalším majitelem byl Svatý a po něm Antonín Prokůpek, cestář na tampelské silnici od její výstavby v roce 1909, od roku 1928 i cestář na svojecké silnici.

Šolc: V roce 1957 dům pronajat Marii Gebrtové, která jej od Prokůpkové v roce 1972 odkoupila. V roce 1998 dům darován synovi Raimundu Řehořkovi a jeho manželce Libuši

Č.p.54 je barák postavený od Šandy u samé cesty Pod rolemi, jak nápis v lomenici hlásá. Patříval mnoho roků Šimůnkovi, pak Jakubcovi, potom Kracíkovi. Hluchá a ovdovělá Kracíková trochu obchodovala.

Ježek: V roce 1918 koupila barák Hančová, která se do Tample přistěhovala se svým druhem, krejčím Šírem z Vítkovic/Benecka. Její syn Bohumil Hanč byl slavný to průkopník lyžování v Krkonoších, který zahynuli spolu s kamarádem Václavem Vrbatou při závodech 24.března 1913

Od rodiny Hančových jsme měli první lyže, jinak jsme jako kluci jezdili na dužinách od sudů. Dcera Anna si vzala pekaře Drbohlava a v roce 1930 postavili nový zděný domek, ze starého zbyla jenom světnička.

Šolc: Výjimečný příběh přátelství Hanče a Vrbaty inspiroval k založení Horské služby.

Č.p.55 vystavěl řezník František Mládek, který při řeznictví také šenkoval. K domu přikoupil pole od č.p.15. Synovi Josefovi v roce 1876 stavení vyhořelo, postavil je znovu a zděné. Zadlužil se a prodal hospodu Josefu Jandovi z č.p.15, sám pak šel do nájmu na Mikuleho statek do Svojku. Josef Janda měl též konzum a po jeho zrušení si jeho manželka zřídila obchod se smíšeným zbožím

Ježek: V hostinské místnosti byl orechestrion.

Šolc: V roce 1977 na rodinném pozemku a nových základech vystavěl Jiří Hadinec nové č.p.55. Dostavěno v roce 1980, užíváno k trvalému bydlení rodinou Jiřího Hadince.

Č.p.56 byl statek Ducháčků/Krejčů. Ducháčková v roce 1860 ovdověla, poté se provdala za Hanuše, spolu hospodařili až do zletilosti Františka z prvního manželství. Po válce byl statek opuštěn,majitelé odešli do pohraničí, prázdný statek pustnul, od blesku shořela stodola a později bylo rozbořeno i vlastní stavení.

Č.p.57 byla pazderna u Skrbků, stávala zde v letech 1860-80. Bydleli tam Medlík se ženou a početná rodina Kmínkova.

Č.p.58 je statek nově postavený na odtrženém poli od č.p.42. Majitel František Ducháček v roce 1866 zemřel na choleru.

Ježek: Na choleru umíralo tehdy mnoho lidí. Hrobník Martinec nestačil sám kopat hroby tak mu pomáhal švagr Chrtek, který na choleru při tom také zemřel. Lidé utíkali do lesů aby se zachránili.

Vdova Ducháčková si vzala Josefa Golla, který byl v letech 1891-94 starostou obce.

Šolc: Gollova dcera se provdala za Josefa Bachtíka z Brané, který zde žil až do své smrti v roce 1978. Dům byl přepsán na syna Miloslava Noska. Noskovi však bydlí v Nové Vsi nad Popekou a do stavení v Tampli jezdí jednou za čas vyvětrat a zatopit.

Č.p. 59 je železniční strážní domek nedaleko mlýna.

Ježek: bydlela tam rodina Krýlova, dcera Běla moje spolužačka zemřela na tbc. Syn Karel byl duševně i tělesně vadný.

Šolc: V padesátých letech zde bydlela rodina železničáře Karla Bryknara, poté Kadidlovi. Když pan Kadidlo zemřel syn se odstěhoval na Jilemnicko.  Opuštěný a schátralý dům  byl v říjnu 2014 Správou železniční dopravní cesty stržen.

Č.p.60 je železniční strážní domek v horní Tampli.

Ježek: Bydlela tam početná rodina Holubcova.

Šolc: V padesátých letech tam bydlela rodina železničáře Františka Vrbaty, nyní tam bydlí Havlovi.

Č.p.61 je barák na Vlkově vystavěný na poli od Jandova statku č.p. 15. Asi v roce 1871 zakoupen Janem Beranem.

Ježek: Beran byl švec a tkadlec koberců z nastříhaných hadrů.

Šolc. V padesátých letech tam bydleli staří Beranovi, dnes je dům již zbořen. Přes Vlkov a les šla pěší cesta na Karlov k Božím mukám při silnici a dále pak do Staré Paky. Nejkratší cesta přímo do Staré Paky však vedla Rokličkama přes Hrobku a Březinu .

Vlkov který stál na okraji lesa již se nového století nedočkal. Kdysi dávno zde žili vlci, těm však odzvonilo poněkud dříve. Poslední vlk byl uloven v Čechách v roce 1876. Naproti tomu se v lesním komplexu vrchu Jívy od roku 1985, asi po 200 letech znovu objevil král naší zvěře jelen evropský

Č.p.62 je barák postavený na Vlkově z převezené chalupy č.p.39. Majitelkou je Marie Ducháčková.

Šolc: V padesátých letech tam bydlela stará paní Ducháčková a Francová. Dnes je dům zbořen.

Č.p.63 je barák na Jandově poli na Vlkově, postavený v roce 1871. Majitelkou Anna Jandová.

Ježek: Bydlela zde paní Šírová z Roztok, její syn Jaroslav vystudoval a stal se profesorem na střední škole, záhy však zemřel na tbc.

Šolc: Dům zbořen.

Č.p.64 Dům na Vlkově postavený v roce 1872. Bydleli zde Staňkovi, Staněk vyráběl hrábě ale horší kvality.

Šolc: V padesátých letech zde bydleli Albrechtovi, dnes dům již zbořen.

Č.p.65 je chalupa postavená Hanušem z Krejčova statku č.p. 56 asi v roce 1871. Starý Hanuš odevzdal chalupu svému jedinému synovi Čeňkovi, který byl bez dětí.

Ježek: Vzali si za vlastního chlapce kterého nechali vystudovat. Jednalo se o učitele Josefa Vaňoučka nar.1902, řídícího na škole v Tampli a Svojku.

Šolc: Chalupu vlastní ing.Josef Mejsnar s manželkou Liběnou Mejsnarovou , roz.Vaňoučkovou z Hradištka pod Medníkem. Chalupa slouží k rekreaci.

Č.p.66 je statek z původního Buršova statku č.p. 25. Byl postaven ve svahu nad Tamplí v roce 1874 Františkem Fejfarem. Potom nastoupil na statek syn Čeněk/Vinca. V roce 1929 se ujal hospodaření syn Bohumil Fejfar.

Šolc: Pan Bohumír Fejfar (nar.1904) byl znám jako pokrokový hospodář. Měl v Tampli vždy první dobovou malou zemědělskou mechanizaci (samovaz, mlátičku, auto apod.). Vedle zemědělství provozoval ve vlastním lomu těžbu kamene pro cestářské účely. Do Jednotného zemědělského družstva vstoupil v roce 1958. Po jeho smrti v roce 1980, dědí statek asi s 10 ha zemědělské půdy syn Bohumír nar.1929. Od roku 1989 opět hospodaří soukromě, v současné době již bez dobytka, zemědělskou půdu, dnes se jedná pouze o louky, pronajímá.


Proč jsme si dali takovou práci

Aby jsme Vám pověděli něco z toho, co nás draplo u srdce. Ostatně celistvost dějin požaduje aby na výsluní nebyly toliko osudy mocných a slavných ale i lidu prostého. Ta koule která se žene Vesmírem má  ves Tample kde jsme na ní také cosi  natropili a co tvoří to velké puzzle historie lidstva.

Hmotná kultura venkova (lov, zemědělství,  lidové stavitelství)  jsou základem hmotné kultury regionu, národa a  státu.

K uchování vzpomínek na naši rodnou hroudu Tample se konal u Františka Ducháčka, č.p.17 L.P. 8.1.2000, Tříkrálový seminář, který bude trvale pokračovat na mojí internetové stránce www.antonin-solc.cz podstránka samozřejmě Tample a to na stránkách návštěvní knihy a facebooku. Dřívávejc se poudalo , přiďte pobejt. Nyní Vás zvu do virtuálního světa, světa digitální komunikace z kteréhokoliv místa na planetě Země, na konci dalšího století zcela jistě i z blízkého Vesmíru. Pevně věřím, že Tample bude ještě existovat, ale již nikdo asi neuslyší v letní podvečer koncert naklepávání kos, bučení kravek, nebude cítit vůni čerstvě pokosené louky nebo panáků žita, pálení bramborové natě a další hřejivé pohlazení našich srdcí, které se na žádný papír ani do digitální podoby zapsat nedají. 

Proto, že v  našich dějinách bylo zpochybněno snad úplně všechno. Každý režim, jenž se chopil moci, založil svou legitimitu na popření svého předchůdce  a  proto přicházíme s jiným svědectvím  k poznání naší minulosti. Pan Mikule nikoho  nepomlouval ani neoslavoval . Ani my jsme nepocítili potřebu se někomu zavděčit a  tento  vzácný přístup k psaní kroniky se snažíme zachovat.  I odvažuji se tvrdit, že přítmí lží, klepů a žvanení vede k úpadku morálnímu a tím i politickému a toto zlo omezit je skutečnou službu Vlasti. Střízlivě uvažující člověk ví, že dějiny od nepaměti se snaží psát vítězové, nebo ti, kteří si to o sobě myslí. Do budoucna tomu určitě jinak nebude.  Nejprve začal být zneužíván vynález knihtisku (a je dodnes), posléze film, radio a televizní vysílání až po soudobý internet. Aby si náhodou lid nezačal myslet to, co není žádoucí. Vždy a za každého režimu je všudy přítomná propaganda – pupeční šňůrou spojená s cenzurou. Jejím cílem je  zatajit pravdu nebo alespoň odvést pozornost 

Hlína to nakonec srovná. Nejen naše prezidenty ale i nás s našími kritiky. Tu se sejdeme všichni opět ve svornosti  klidu a míru. 

Říše a státy se mohou zhroutit ale stopy lidské přítomnosti po mnohá pokolení přetrvávají a znovu rozkvetou pokud je situace příznivější.  

Pokud máte zájem o živé vyprávění , každoročně v pátek před svatou Annou jste vítáni na Tampelském semináři. Účastníci semináře a další písmáci, se tímto vyzývají k horlivému rozmnožování a šíření výsledků svého bádání a objevů o rodné hroudě v tematických dodatcích kroniky. Příkladmo naznačujeme již něco v tomto slově závěrem. Reedice kroniky je zamýšlena na rok 2025, čehož bych se rád dožil a mohl býti nápomocen.

Ponejprv Vás trošku pohostíme , protože když nám nebude kručet v břiše, dostaneme se i na kulturu a ostatní věci . 

Krkonošské kyselo 

Oblíbená potrava  tkalců a horalů našeho kraje je při svých přednostech znamenitým dědictvím prastarých zkušeností.

Kyselo je možno zařadit do starodávné skupiny kvašených nápojů a pokrmů, které vyráběl člověk již v pravěku a které v současné době ze západní Evropy vymizely, ale udržely se na Balkáně a východní Evropě. Od ruského kvasu se kyselo liší především tím, že nejprve kvasí a pak se vaří, kdežto pravý ruský kvas se nejprve svaří a pak kvasí. Základem krkonošského kysela je kvas, těsto ze žitné mouky, které v dřívějších dobách zůstávalo od pečení chleba. Kvas neboli “příčina” nebo “záděl” schovávaly hospodyňky v hliněném hrnci”kvasáku” blízko u kamen.
Příjemná navinulá chuť pochází od chlebového kvasu kterého základem jsou střevní flóře velmi prospěšné bakterie mléčného kysání, nikoliv alkoholového kvašení. Čím je kvas straší tím je kyselejší.Kyselo bylo tudíž v každé chalupě rozdílné.

Kvas: Do nádoby dáme asi 1/4 litru vlažné vody, rozdrobíme 3 dkg kvasnic a rozkverláme 3 lžíce žitné mouky, nádobu přikryjeme a necháme do druhého dne v teple.

1/4 litru chlebového kvasu, hrst sušených hub, sůl, kmín, 2 lžíce másla, 1 cibule, 4 vejce.
Chlebový kvas předem omladíme vlažnou vodou a necháme přes noc. Druhý den dáme do slané vody vařit houby s kmínem, když jsou měkké, přilijeme kvas a tím odvar i zahustíme. Vše povaříme a omastíme drobně krájenou cibulkou zpěněnou na másle. Zvlášť usmažíme na másle řídká vajíčka a přidáme do kysela. Někde se jí kyselo s bramborami na loupačku, někde se zvlášť vařenými a nakrájenými bramborami přidanými do hotového kysela. A jsme opět a u naší historické otázky Tample, která nebyla dosud vyřešena.

Tampelský elixír

Tampelský elixír je lahodný čaj  ale i dlouhému věku a zdraví prospěšný nápoj.

Jedná se o  čajovou směs sušených bylin  které rostou  v okolí našich chalup od jara do léta.

 květ :černý bez , petrklíč ,  sedmikráskadobromysl, lípa, heřmánek pravý , řebříček obecný 

list:  jahoda , malinaostružina , meduňka, jitrocel kopinatý

Elixír nám vařila babička, poté  jej vařívala  teta Boženka Dejmková která ještě v 90 letech  čiperně běhala po své chalupě na kopci. 

Směs bylin je zhruba ve stejném poměru. Pokud trpíte  nějakými potížeme zvyšte podíl příslušné byliny, blíže odstavec o léčivých účincích  o kterých se dočtete kliknutím na bylinu.

Tampelské divadlo

Herci
Každá Tampelská chalupa byla zastoupena hercem či muzikantem

 Podle ústního podání se hrálo v Tampli od 70. let XIX. století na Dřevěném sále u pana Jiřičky č.p. 6, později u Krausů č.p.25.

 Pochopitelně, že herci hráli nezištně. Hudebnost na vesnici bývala značná a pokud byl hudebně nadaný i režisér, potom řada představení byla operetních a některá, jak bychom dnes řekli muzikálových. Nadějný mladý učitel pan Jan Janda přesto, že byl přeložen na Strakonicko, nadále o prázdninách nacvičoval divadla v Tampli. Bohužel zahynul mladý na frontě 1. světové války v roce 1915 v Černovici na ruské frontě.

Divadlo  skončilo s nástupem televize která v současné době  vytlačuje i kino

podrobněji divadelní záznamy

Štafetový kolík živé kultury na zlomu Milénia drží Tampelband.

Dopravní revoluce (železnice a letadlo)


VLAK VJÍŽDĚJÍCÍ DO KATASTRU TAMPLE (r.1955)

1829 Rocket
20 km/h

1924-1980 Škoda 434.2 ( Dvojka)
60 km/h
 před lokomotivou  je Morávkovo (Tample č.p.39)

ČR je zemí železnic
Digitalizovaná Sbírka staničních kronik Národního archivu
informační tabule ve stanicích  on line
TGV
1981 TGV
300 km/h

U nás v Tampli se původně  jednalo o odbočnou trať z kmenové dráhy Vídeň-Jihlava-Nymburk-Děčín a to z Velkého Oseka-Ostroměře do Poříčí u Trutnova. Byla vystavěna  v letech 1869-1871, první vlak projel tratí v polovině léta 1871.  Majitelkou byla Rakouská Severozápadní dráha, jedna z největších železničních společností  v tehdejším mocnářství Rakousko-Uherském. Za mého dětství takovýto ohnivý ohř pravidelně supěl jinak klidnou a zapomenutou  Tampelskou dolinou. Když jel těžký náklad jako vidíte na obrázku do stoupání od Bělé, dštil  gejzíry jisker a nejednou založil ohníček, který však zkušenými a pečlivými hospodáři v okolí dráhy byl  vždy spolehlivě  a  včas uhasen.

Parní lokomotivy jsou již pouze v muzeu, převážně jezdí lokomotivy s dieslovými motory, na hlavních tazích jsou to lokomotivy elektrické. Evropskou špičku nyní drží zřejmě Francouzi se svým TGV které po specielních tratích sviští rychlostí až neuvěřitelných 320 km/hod., s cestujícími samozřejmě v dokonalém komfortu. Měl jsem také možnost se svést, jistou nevýhodu jsem přece jenom proti našim vlakům pociťoval, výhled z okna je zrychlený film, bližšší předměty jsou jenom mlhovina. Na špičku ve Světě se vyšvihla Čína se se s Lhasa expresem  a svými rychlovlaky.

Letadlo a auto jsou   stroje  mého století .Kolo znalo lidstvo již v Antice, místo koní zapřáhlo do povozu v minulém století spalovací motor, skutečnou revolucí v dopravě se stalo  letadlo.  Na počátku století (1903 ) jenom na pár sekund na louce u Daytonu v USA  si bratři Wrightové poskočili s prvním eroplánem . V Čechách eroplánem první vzlétl Jan Kašpar  v roce 1910. Na Tampelském nebi se první eroplán objevil v roce 1929 ale u sousedů v Roztokách se zřítil. V roce 1930 začaly Československé aerolinie dopravovat cestující  na lince Praha-Brno-Bratislava- Záhřeb. Na konci stoleletí je ve vzduchu mnoho letadel s tisíci cestujícími na palubě. Také na  Tamplské obloze  se objeví každou chvíli nějaké letadlo. Pan Wright se klepal na "bidélku " a dnes ve fotelech si pasažéři podřimují při muzice do ouška , konzumují ruzné dobroty nebo sledují televizi. Na zem většinou vidět moc není, létá s vysoko nad mraky a v noci. Měl jsem si možnost v roce 1996 vyzkoušet nonstop 12 hodinový let z Londýna do San Franciska a v roce 1999 desti hodinový let po poledníku na jih z Frankfurtu do Kapského města. Byly to zážitky skutečně impozantní. Obdivoval jsem mimo jiné také to množství pasžérů. Do mezikontálních velkoletadel nastupuje téměř 500 lidí, tedy všichni obyvatelé Tample a Svojku dohromady. Za dalších deset let létají Evropané s novými Airbusy a Američani Dreamlinery  s přídavkem dalších pasažerů a samozřejmě dalším nášupem luxusu . Co bude za dalších sto let ? Budou na Zemi lidé obklopeni zázraky nové techniky pro které naše HiTech hračky se  budou  jevit jako dnes parní lokomotiva supící Tampelskou dolinou ? 

Na  první auto , balóny a letadla jakož i další zázraky techniky v běhu času v České kotlině  se můžete podívat v Národním technickém muzeu v Praze.

Samostatnou kapitolou o osvíceném duchu, který vždy Tampli vévodil, by mohla býti historie technického a botanického experimentování pana Mikuleho.

Pro vytrvalé čtenáře  nebe plné letadel a rychlý náhled  jaký ten Svět je  fičák 

A ještě něco

Zůstalo v našem vědomí ještě mnoho dalších otázek i odpovědí a proto několik závěrečných pohledů a ponaučení od souseda a přítele Františka Ducháčka k zachování líbeznosti naší rodné hroudy .

O PÚVODU JMÉNA TAMPLE A NĚCO NAVÍC

 O původu jména koluje řada dohadů od humorných k hodnověrnějším. Nejdříve veselá: když chodil Kristus se svatým Petrem po světě a přišli na Jívu a Petr se zeptal kam si má odplivnout, Pán Ježíš odpověděl: “TAM PLI !” A byl další název obce. Jistě to tak nebylo, protože obec ač má sotva šedesát domů je dlouhá přes dva kilometry, má Dolení a Hoření konec, Kozí rynk, Vlkousko i místo Pod rolemi, Šírovi bydlí V pazderně, Janouškovi Na Hladově, Zajícovi Na Lukách, Šolcovi Na vršku, Za vodou a Za dráhou, Morávkovi Na stráni, Fejfarovi V poli ... a tak by se dalo pokračovat přes celou ves.

Zatím první písemně doložená zmínka o Tampli je z roku 1415. Prof. A. Profous ve své stěžejní práci o původu názvu obcí píše: Tample (lid. ta Tampel i Tample, v Tampli, do Tample, Tampelák), ves podle potoka 6,5 km sz. od N. Paky: 1415 in Kruhu curia arat. ... in Swoyku... in Tampli una curia rust., DD.15/21, 1542 hrad Kumburg .. Tample, Kruh.. vesnice, DZ. 4 A 25. 1608 zámek Kumburgk.. město Gittczjn..ves Bielau, Tamply, Austj.(= zdroje)

Předpokládá se, že jméno obce vzniklo starobylou přivl. příponou - ja změněnou v - je z příjmení Tampl a znamenalo tedy Tamplova (ves). Příjmení Tampl bývá vysvětlováno z obecného jména tampel, což je dřevo na obou stranách ořezané u tkalcovského stavu. Podle A. Profouse však není tento výraz vhodný pro osobní jméno. Zastává názor, že tu bylo základem asi původně německé lichotné jméno Templ (z Templinus) k osobnímu jménu Thomas (Tomáš). Templ se prý pak v českém prostředí mohl změnit na Tampl.


 V Novopacké vlastivědě (str.342) se říká, že Tample má jméno podle vlastnosti potoka, který se hadovitě vine. Smyslem názvu bychom se prý dopátrali v sanskrtu. Pokud se podíváme na mapku s vyobrazením původního koryta, vidíme, že jeho tok byl značně meandrovitý.

 Prameny: Prof. A. Profous, O původu jmen obcí, Jaroslav Janda a Ludmila Švestková AV ČR v Zemských novinách, Vlastivěda Novopacka   .

POHLED HLUBINNÝ

Pokrkonošská pahorkatina vznikla již koncem prvohor, zvaném permo-karbonské období. Velké pánve byly zanášeny usazeninami s vysokým obsahem železa, takže máme krásně červenou půdu. To slovo “karbon” má svoje opodstatnění, protože v hloubce asi 600m jsou skutečně ložiska černého uhlí, kladenského typu. Aby vznikla, musela zde být bohatá pobřežní vegetace. Důkazem toho jsou časté nálezy zkamenělin přesliček, cykasů a kapradin. Mnohé najdeme v Klenotnici v Nové Pace.

 Po hercynském vrásnění v této době prorazila na povrch melafyrová láva, která vytvořila příkrovy (Staropacké hory - 578m n.m., osamocený Tábor - 678, Kozákov - 744, Jíva - 568, Stráž - 630, Čistecká Hůra - 567, Kozinec u Nové Paky - 608). V melafyru se vyskytují drahé horniny. Různě zbarvené acháty, jaspisy, fialové ametysty, křišťály, záhnědy a chalcedony.

 Soustavou puklin pronikaly pod velkým tlakem horké roztoky s rozpuštěnými kysličníky kovů. Ty vyplňovaly dutiny a pukliny v melafyrech. Kyselina křemičitá chladla a nerostné látky se vylučovaly v různých kresbách.

 Aby nebylo naše podloží jenom tak staré, máme také suvenýry z třetihor a jsou jimi čedičové suky Bradlec a Kumburk (642), z něhož je vynikající rozhled.

POHLED KRAJINÁŘSKO - ARCHITEKTONICKÝ

 Zůstává asi pravdou, že teprve s větším odstupem času i vzdálenosti si uvědomujeme, jak tato část krajiny mezi Novou Pakou - Jilemnicí a Lomnicí n.P. má něco podmanivého. Zjistíme , že

to není jen krajina sama, ale i rovnováha mezi lesy, obdělávanými poli a loukami, ale i umístěním a tvarem původních chalup. Snažme se pojmenovat co vytváří tyto krajinářské hodnoty.

 Povrch tvoří jakási parovina (cca 550m n.m.) rozbrázděná potůčky a potoky do širokých nebo užších údolí (400m n.m.). Původní lesy tvořily především buky, javory a jedle. Břehy tvořily olše, jasany, vrby a střemchy. To co vnímáme dnes je již přetvořená krajina. Myslím ale, že poměr mezi lesy a otevřenou krajinou jsme v současnosti již překročili ve prospěch lesů a u obydlí v neprospěch listnáčů. Až dorostou vysázené jehličnaté stromy a lesy budou obývaná údolí opticky zúžena a krajina “ztmavne”.

  Od padesátých let tohoto století se zalesňuje stále více polí a luk. Zčásti je to dáno horším obděláváním svažitých pozemků technikou, ale i daňovými, majetkovými a jinými důvody.

Podíváme-li se na staré fotografie, byl téměř u každého domu jeden nebo i více dominantních stromů. A byly listnaté: lípy, javory jak horské (kleny), tak mléčné, případně vysokokmeny jabloní, hrušní a třešní (do r.1929). Poskytovaly stín a ochranu před bleskem. U silnic byly ještě jasany.

 Listnaté stromy olistěním vytvářejí plnost, opadáním zase průhlednost krajiny. Na jaře hýří mnoha odstíny zeleně, na podzim zase neuvěřitelnou barevností. Krajina se neokouká a stále lahodí oku na rozdíl od tmavě zelených a strnulých jehličňanů. V nás, lidech, již svými květy a vůní vytváří listnáče optimistický dojem. Tak jako procházka lesem provoněným pryskyřicí. Zdaleka nejsem odpůrce jehličňanů, ale všeho s mírou a na správném místě. On totiž ten rozmach okrasných jehličňanů začal mezi válkami, kdy se vyšlechtilo či dovezlo mnoho pěkných druhů nebo kultivarů a nastal rozmach okrasného školkařství.

 Dalšími drahokamy v krajině byla lidová architektura. Vesnice jsou potoční a tedy údolní, roztaženy do délky. Domy mezi sebou měly volnost. Selské usedlosti byly stavěny blíže ke svým polím, aby doprava sklizně z polí byla co nejhospodárnější. Pozemky se nikdy neohraničovaly ploty. Pouze přídomní okrasné a zeleninové záhrádky se chránily plotem před drůbeží nebo psy.

 Roubené domy na Novopacku vynikaly řemeslností a krásou. Jejich vyřezávané štíty jsou přímo umělecké výtvory. Dvakrát až třikrát vodorovně lomené. Nížší pás je odsazený dovnitř, aby dřevo tolik netrpělo dešti. Proto ten název lomenice. Až na vyjímky nejsou situovány k severu. Stěny byly roubené ze smrkových nebo jedlových klád. Mezi sebou se vymazávaly jílovou mazaninou s plevy a řezankou. Štíty se nebarvily. Trámy se natíraly zemitou červení, červenohnědě nebo již méně šedě. (V Pojizeří se natíraly trámy často zeleně a štíty černě). Mazanina se natírala vždy bílým vápnem. V Tampli byla nejkrásnější lomenice u domu č. 49. Posledním majitelem byl pan Gotštein. Naposled v něm bydlel pan Dubec. Dům je již zbořen. V blízkém okolí je pěkná lomenice v Roztokách - Dolánkách. Bohužel je již napuštěna tmavým transparentním lakem nebo olejem. Nejkrásnějších roubený dům s lomenicí je v Karlově č.p. 24. Střechy byly doškové ze žitné slámy. Byly krásné, trvanlivé a dobře tepelně izolovaly. Ale bohužel také lehce hořlavé.

POHLED HOSPODÁŘSKO - KULTURNÍ

Umístění domů v krajině se rozmýšlelo. Vesnice působily otevřeně, připraveny příjmout pocestné. Takže podkrkonošský pozdrav “Příjďte pobejt” nezůstával ničemu dlužen. Domy byly obklopeny květnatými loukami. Sekanými 3x ročně: seno a dvě otavy. Žilo se ve světnicích mezi stavy, na kterých se tkalo, nebo se sekaly skleněné korále pro faktory. Na zimu se stěny zvenčí většinou obkládaly dřevem na topení. Počet hovězího dobytka a koní byl zpočátku malý. Po stavbě železnice začíná prudký rozvoj textilního, sklářského a kovodělného průmyslu. Výroba po domácku ustává. Dochází i k rozvoji zemědělství. Začíná střídání plodin a končí úhorové hospodářství. Vznikají rolnické školy s vyučováním v zimních měsících. Domkaři kromě zaměstnání v továrnách chovají králíky, drůbež, kozy nebo krávu. Veškeré nezalesněné plochy se sekají. Kamenitá pole na roškopovské straně Jívy se opět zalesnily.

 Největší pohromou byl oheň. Proto dochází ve druhé polovině 19. století ke vzniku dobrovolných hasičských sborů. Občanstvem všeobecně podporovaném. Vznikají družstevní spořitelny t.zv. kampeličky. (Zakladatel, pan Kampelík, se narodil v nedalekém Syřenově). V Tampli byly tři hospody: u Luňáků, Jandů a Krausů. Na obživu rodiny ale nestačily. Proto vždy ještě měly malé hospodářství nebo jiné zaměstnání. Nastává rozmach dění na vesnici. Ve všech hospodách jsou v zimních měsících pořádány bály. Nejvíce podporovaný byl právě hasičský.

 Tample vynikala divadelní kulturou. Kromě zmíněných plesů organizovali hasiči divadla. V zimě v hospodě u Krausů a v létě v přírodě. Také na jejich louce. Z kulis pro přírodní divadlo bylo možno postavit 2 domy normální velikosti s příslušenstvím. Jednalo se o jedno z nejznámějších divadelních center v širokém okolí. Nejvýznamější bylo ve Vysokém nad Jizerou. Ještě více získalo na návštěvnosti po otevření zastávky.

 Rychlý úpadek začal v polovině padesátých a začátkem šedesátých let televizním vysíláním a přesunem obyvatel do měst.

 U příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky byly zasazeny dvě Lípy svobody u lidového sousoší Kalvárie z r. 1882 na podstavci s reliefem sv. Floriána. Sousoší s okolím není dnes v nejlepším stavu. Přirozenou návsí a tedy vizitkou obce bylo a je prostranství mezi býv. Krausovou hospodou (dnes truhlárna ZD) a silnicí. Což takhle zřídit udržovaný parčík.

NĚKOLIK ZÁSAD A RAD

 1. Nevytvářejme na hranicích pozemků ani jinde zbytečné ploty, neprůhledné stěny ať živé nebo umělé. Dodržujme to dobré,co ctili naši předci a co vytvořilo půvab a charakter našeho kraje.

 Chceme-li vytvořit uzavřený soukromý prostor, potom k tomu stačí na př. pergola ohraničená pnoucími dřevinami nebo jakákoliv menší plocha uzavřená živým plotem a pod. Pokud možno vzdáleně od obecních komunikací nebo na odvrácené straně domu.

 2. V zahradách, ale i v jiných částech pozemku, nevysazujme souvisle vyšší keře a stromy na JV - J - JZ - Z stranu. Utvoříme si rostlinné gheto a nic pořádného nevypěstujeme. Slunce a voda jsou nejlepší zahradníci.

 3. Jehličňany vysazujme střídmě. Nejlépe kultivary nižšího vzrůstu jako na př. pozadí pěnišníků. Pokud už chceme vysadit jehličňany normálního vzrůstu (smrk ztepilý, pichlavý, borovice lesní - sosna a pod.) potom dodržme zásadu, že takový strom je opravdu krásný jako jedinec (solitera) se zapojenými větvemi až od země. A těch je v Tampli opravdu dost i bohužel těch různě vyholených. Pokud jich chceme vysadit více, nesmí se ani ve své dospělosti dotýkat vzájemně větvemi. Jinak začne jehličí nenávratně opadávat a větve usychat. Vyjímkou je tis. Proto je nutná u těchto stromů vzdálenost 8 - 10 m. Blíže vysázené tyto jehličňany ztrácejí od země větve a působí trapně. Od toho je les, kde pěstujeme stromy pro dřevo. Ale to je již o něčem jiném.

 4. Především dřevěnné části domu zbytečně nezastiňujem vzrůstnou vegetací. Nechme proudit vzduch. Slunce a proudící vzduch jsou největší nepřátelé plísní a hub.

 5. Pokud sousedíme s potokem nebo potůčkem potom nejdůležitější je ochrana a údržba pobřežní vegetace. To je nejdůležitější přírodní zákon podhorských vodních toků na vesnici. Ani sebedůkladnější trvalé nábřeží z betonu a kamene bez údržby nevydrží povodňové nápory vody. Jakékoliv jiné zpevnění břehů na př. kládami je pouze přechodné do doby než vzroste přirozený nebo vysázený vegetační porost břehů. Nedělejme si iluze, že zatím je všechno v pohodě.

 U nás je to především olše, olše, olše a potom střemcha a jasan. Je přímo trestuhodné se zbavovat této přirozené ochrany břehů vykácením bez náhrady, zkracováním kmínků a pod. , jen proto, že stíní. Člověk se musí přizpůsobovat a respektovat tyto živly a ne naopak. ..sucho bídu nenadělá (ale voda).

Nechoďme kolem sebe bez pozdravu. Slušnost je pozdravit a povinnost odpovědět.

Pro mnohé třeba zbytečnost, ale vynadejte někomu, kdo Vás pěkně pozdravil. Takže první zdraví děti dospělé. Muž ženu přiměřeně k věku (nebo opačně). Kdo pracuje je zdraven a to bez ohledu na věk a
pohlaví. 

Najdi svůj dům na mapě a piš

Zde se podívej kdo dům vlastní

Návštěvní kniha 

Vaše vzpomínky  nás zajímají. Děkujeme , Tampeláci.


Flag Counter

Tuto www jsem vytvořil v roce 2000  pro naší kroniku. Tampli  virtuálně navštěvují ročně stovky návštěvníků z celé republiky. Můžeme se pochlubit, že u nás byli pobejt návštěvníci z dalších 40 zemí všech kontinentů . Od 18.10.2015  máme možnost sledovat návštěvnost na Flag counter on line.. Rank návštěvnosti máme dobrý a tím jsme  přispěli skvělému ranku češtiny na internetu, když čeština je na  16 místě mezi deseti miliony nejvýznamnějších  webů  Světa.