Advokát | Krédo | Životopis
Tample | Poutník | Sídlo  

  

Je směšné být odvážný když se to  smí

Není důležité zastávat stejný názor ale správný názor  (Epiktétos (asi 55 n.l. – asi 135 n.l.))

Annus mirabilis/zázračné roky  1968 a 1989

pro mne byly když se měnil Svět a z  bývalých nepřátel  se stali přátelé a kdy já jsem měnil způsob obživy. Na počátku jsem reinkarnoval z rolníka na vojáka. 

S údělem komparzisty jsem nebyl spokojen. Neměl jsem už boty od hnoje jako sedlák ale od bláta z vojenského cvičáku a tak jsem byl stále na Cestě hledání sebe sama. Když mne velení armády  povolalo do služby vojenských zpravodajců, bral jsem to jako šanci k dalšímu poznání Světa. Vedle mystéria tajemnosti bylo zde poznání  jak vypadá Spektákl orbis za oponou, čemuž jsem jako notorický zvědavec neodolal . Obdiv, který je po celém světě  pěstován filmy a žánrovou literaturou ala James Bond  byl dalším  motivem mého rozhodnutí. 

Práce zpravodajců je mnohdy i špinavá práce ( verbují se a pře verbovávají agenti, tajně se vstupuje do obydlí občanů, čte korespondence, odposlouchávají se telefony , etc. ) a proto ji mohou vykonávat pouze gentlemani, jak o této službě hovoří Angličané. Co ctihodní gentlemani jsou ochotni o svojí tajné službě sdělit světu se můžete dozvědět na Britains Security Services. Rovnováha strachu  mezi Východem a Západem v etapě politiky deténtepřivodila službu poklidnou. S odahalenými špiony v našem Světě se začalo obchodovat jako s fotbalisty nebo hokejisty a nepřítel byl pouze soupeřem . Veřejnosti je znám  tento deal jako Glienicker Brücke.

Moje služba vlasti u Vojenské kontrarozvědky začala v roce 1970 a skončila v roce 1988. Do civilu jsem odešel na vlastní žádost s hodností podplukovníka. Sloužil jsem u oddělení Vojenské kontrarozvědky 20.motostřelecké /karlovarské divize. Moje kancelář na štábu divize podle zpovědi  kolegy Jardy byla oasa  jiného Světa ...při každé přestávce o poradě všichni chodí k němu do kanceláře a ne k Vaněčkovi, Šplíchalovi atd. A já Vám řeknu proč. Krásný starý koberec, ošlapaný ale krásný s třásněmi. Veliká plastická mapa ČSSR, akvárium, vůně, úplně jiný pořádek, harmonie, nálada, smích, kritika poměrů a náčelnických rozhodnutí..... Jarda mne vnímal jako disidenta který  je podle sociologů v každé societě se svým pokrevním bratrem kvelurantem , já do těchto škatulek ale nepatřím. Mne jako rozenému ve znamení  Berana   je dáno osudem jíti vždy  vlastní cestou .   

Nejlepší moje vojena byla , když jsem dostal dobrou faru kterou představoval referát Vojenského výcvikového prostoru Hradiště  s vlastním  řidičem, vojenským téréním UAZem a dalším civilním autem. Obročí/lovecký revír Doupovských hor byl famózní. Lesem obdarované Doupovské hory jsou přírodní rezervace s vojenskou ostrahou . Doupovské hory  mne  připomínaly rodnou hroudu, zamiloval jsem se do zdejší přírody a znám zde jak se říká  každý kámen. Chandra hor a lesa  byla a je nejlepší balzám  mojí duše. Začal jsem na Doupovských horách s nejrůznějším vojenským skotačením  jako poručík v roce 1967. Polní bojový výcvik  byl  hlavní náplní dne, když jsem jel v čele kolony obrněných transportérů  a  moji vojáci trefovali každý cíl  propadal jsem euforii  vojenské síly a moci.  Kasárna ale byly dosluhující  baráky pracovního lágru z Protektorátu , kasárenský výcvik ubíjející buzerace a  proto jsem  se  perspektivy velitele rád  vzdal.

Doupovské hory se staly mým loveckým revírem. Ulovil jsem zde svého svého prvního jelena, muflona i divočáka. Mým věrným  společníkem byla jezevčice Bonie, kterou jsem dovedl od štěněte přes několik  zkoušek lovecké upotřebitelnosti až k vrcholu, byla uznána jako chovná fena. Myslivost je moje celoživotní záliba  a lov mám v krvi i genech.  V bývalé vsi  Hofen jsem měl další zábavu, choval jsem zde včeličky u  kterých zalíbení i poučení našel.

L.P. 1968 Svět  řešil  dilema  mezi socialismem a kapitalizmem . Problém byl v tom, že  na Západě chtěli vyvěšovat rudé vlajky ale na východě jsme je chtěli stahovat. Staré umírá a nové se zmítá v porodních křečích a politici tu resucitují  umírající, tu císařským řezem chtějí pomoci na svět novému.  Touha po změně  je nezničitelná .

I já jsem  byl nucen řešit dilema jak dál.  O  projektu socialismu s lidskou tváří se se ve městě hodně  povídalo . Já jsem se  rozhodl pro svobodné  povolání advokáta a hobby  referenta uvádění věcí na pravou míru. Studium práva jsem měl zprvu za kurz sebeobrany a vzhledem k mé povaze jsem  našel zalíbení v poslání advokáta.  Cosi  jsem již pochopil a tak  i já chtěl přispět k budování spravedlivějšího světa podle vlastního vkusu. Jsem zrozen ve znamení Berana,  zpívání a pochodovaní v davu bytostně nesnáším.  Respektované právní vzdělání na Univerzitě Karlově se stalo  hlavním úkolem v  plánu  jak pokaračovat  v  druhém poločase života . Advokacie poskytovala   živobytí jako  jediný placený odboj. Odboj proti svévoli mocných vedl můj dědeček i tatínek .Vymanit se posluhování panstvu bylo a je  naší  strategií živobytí.
 
Mým právnímim guru na univerzitě byl  Prof.Vojtěch Cepl se kterým sdílím školu  přirozeného práva  a koncepci státu založeném na  nadvládě práva .

L.P.1990 Advokátem  jsem se stal po sedmiletém usilování (5 let studia na univerzitě, 2 roky advokátním koncipientem) 
, když svobodné povolání jsme advokátům  dosud jenom záviděl. Díky univerzitě jsem  získal  potuchu o právu a  výkladu spravedlnosti ale především jsem zažehnal nebezpečí zelenání mozku. Ostatně jak pravil Alfons Mucha, něco pořádného ve svém životě můžeme začít až po čtyřicítce.Vždy jsem tíhnul ke svobodě a pomoci lidem , nedůvěřoval politikům, prostě v advokacii jsem se v polovine mojí Cesty našel. Dárce našeho sídla Kaňkova paláce v Praze Jan Nepomuk Kaňka se stal  advokátem až v požehnaných 69 letech .

Advokacie v každém režimu  se pyšní puncem svobody a spolehlivým panským švindlem obživy. Kdo dělá zákony nebo je vykládá vždy pamatuje na sebe a na to mají advokáti také licenci . Kdes jsem přečetl, že  Napoleon  s Code civil také podepsal Dekret o advokacii s poznámkou na okraji, že to činí pouze z toho důvodu, že nemá při ruce šavli. Zpravodajská práce a  advokacie mne změnila moje křídla vrabce v křídla orla.

Napoleonův rodný dům a korsické advokáty  na divukrásné Korsice jsem L.P.2009 navštívil. 
Od Korsických advokátů kteří případ vendety  občas obhajují jsem se dozvěděl , že  Korsičana na  justici nespoléhá  a radši bere spravedlnost do vlastních rukou.Viděl jsem také  francouzké nápisy ve vnitrozemí Korsickými  vlastenci roztřílené. Korsičané jsou hrdý  národ s vlastním jazykem corsu  a nekonečným bojem za nezávislost.

Vše je jinak , právě na Korsice jsem si uvědomil, že vedle proběhu času právě cestování nejvíce mění naše názory a rozbíjí naše předsudky.


Při  vypuknutí "české demokracie" v Čechách L.P.1989 jsem byl již rok advokátní koncipient v Karlovarské advokátní poradně. Koncipoval jsem postupně u JUDr.Vlastimila Koudeleho, JUDr. Ladislava Vávry a JUDr.Vladimíra Mildorfa. Advokacie byl první obor činnosti který byl  privatizován a já jsem byl s radostí při tom, od roku 1990 pracuji jako samostatný advokát. V údělu komparzisty  pokračuji ale v pozici kde jsem se rozhodl  usadit. Zastávám názor, že čím dále od politiky i Hradu, tím větší naděje , že člověk si zachová jasnou mysl a rovnou páteř. 

 
Ius est ars boni et aequi se stalo pro mne další službou vlasti.