Advokát | Krédo | Životopis
Tample | Poutník | Sídlo  

  

Je směšné být odvážný když se to  smí

Není důležité zastávat stejný názor ale správný názor  (Epiktétos (asi 55 n.l. – asi 135 n.l.))

Annus mirabilis/zázračné roky  1968 a 1989

pro mne byly když se měnil Svět a z  bývalých nepřátel  se stali přátelé a kdy já jsem měnil způsob obživy. Na počátku jsem reinkarnoval z rolníka na vojáka. 

S údělem komparzisty jsem nebyl spokojen. Neměl jsem už boty od hnoje jako sedlák ale od bláta z vojenského cvičáku a tak jsem byl stále na Cestě hledání sebe sama. Když mne velení armády  povolalo do služby vojenských zpravodajců, bral jsem to jako šanci k dalšímu poznání Světa. Vedle mystéria tajemnosti bylo zde poznání  jak vypadá Spektákl orbis za oponou, čemuž jsem jako notorický zvědavec neodolal . Obdiv, který je po celém světě  pěstován filmy a žánrovou literaturou ala James Bond  byl dalším  motivem mého rozhodnutí. 

Práce zpravodajců je mnohdy i špinavá práce ( verbují se a pře verbovávají agenti, tajně se vstupuje do obydlí občanů, čte korespondence, odposlouchávají se telefony , etc. ) a proto ji mohou vykonávat pouze gentlemani, jak o této službě hovoří Angličané. Co ctihodní gentlemani jsou ochotni o svojí tajné službě sdělit světu se můžete dozvědět na Britains Security Services. Rovnováha strachu  mezi Východem a Západem v etapě politiky deténtepřivodila službu poklidnou. S odahalenými špiony v našem Světě se začalo obchodovat jako s fotbalisty nebo hokejisty a nepřítel byl pouze soupeřem . Veřejnosti je znám  tento deal jako Glienicker Brücke.

Moje služba vlasti u Vojenské kontrarozvědky začala v roce 1970 a skončila v roce 1988. Do civilu jsem odešel na vlastní žádost s hodností podplukovníka. Sloužil jsem u oddělení Vojenské kontrarozvědky 20.motostřelecké /karlovarské divize. Moje kancelář na štábu divize podle zpovědi  kolegy Jardy byla oasa  jiného Světa ...při každé přestávce o poradě všichni chodí k němu do kanceláře a ne k Vaněčkovi, Šplíchalovi atd. A já Vám řeknu proč. Krásný starý koberec, ošlapaný ale krásný s třásněmi. Veliká plastická mapa ČSSR, akvárium, vůně, úplně jiný pořádek, harmonie, nálada, smích, kritika poměrů a náčelnických rozhodnutí..... Jarda mne vnímal jako disidenta který  je podle sociologů v každé societě se svým pokrevním bratrem kvelurantem , já do těchto škatulek ale nepatřím. Mne jako rozenému ve znamení  Berana   je dáno osudem jíti vždy  vlastní cestou .   

Nejlepší moje vojena byla , když jsem dostal dobrou faru kterou představoval referát Vojenského výcvikového prostoru Hradiště  s vlastním  řidičem, vojenským téréním UAZem a dalším civilním autem. Obročí/lovecký revír Doupovských hor byl famózní. Lesem obdarované Doupovské hory jsou přírodní rezervace s vojenskou ostrahou . Doupovské hory  mne  připomínaly rodnou hroudu, zamiloval jsem se do zdejší přírody a znám zde jak se říká  každý kámen. Chandra hor a lesa  byla a je nejlepší balzám  mojí duše. Začal jsem na Doupovských horách s nejrůznějším vojenským skotačením  jako poručík v roce 1967. Polní bojový výcvik  byl  hlavní náplní dne, když jsem jel v čele kolony obrněných transportérů  a  moji vojáci trefovali každý cíl  propadal jsem euforii  vojenské síly a moci.  Kasárna ale byly dosluhující  baráky pracovního lágru z Protektorátu , kasárenský výcvik ubíjející buzerace a  proto jsem  se  perspektivy velitele rád  vzdal.

Doupovské hory se staly mým loveckým revírem. Ulovil jsem zde svého svého prvního jelena, muflona i divočáka. Mým věrným  společníkem byla jezevčice Bonie, kterou jsem dovedl od štěněte přes několik  zkoušek lovecké upotřebitelnosti až k vrcholu, byla uznána jako chovná fena. Myslivost je moje celoživotní záliba  a lov mám v krvi i genech.  V bývalé vsi  Hofen jsem měl další zábavu, choval jsem zde včeličky u  kterých zalíbení i poučení našel.

L.P. 1968 Svět  řešil  dilema  mezi socialismem a kapitalizmem . Problém byl v tom, že  na Západě chtěli vyvěšovat rudé vlajky ale na východě jsme je chtěli stahovat. Staré umírá a nové se zmítá v porodních křečích a politici tu resucitují  umírající, tu císařským řezem chtějí pomoci na svět novému.  Touha po změně  je nezničitelná .

I já jsem  byl nucen řešit dilema jak dál.  O  projektu socialismu s lidskou tváří se se ve městě hodně  povídalo . Já jsem se  rozhodl pro svobodné  povolání advokáta a hobby  referenta uvádění věcí na pravou míru.Studium práva jsem měl  za kurz sebeobrany ale vzhledem k mé povaze jsem  našel nakonec zalíbení v advokacii.  Přispět k nápravě věcí veřejných  svobodně podle vlastního vkusu mne nadchlo. Jsem zrozen ve znamení Berana,  zpívání a pochodovaní v davu nesnáším . Ovcí jsem nikdy nebyl ale ani ovčákem jsem býti nechtěl.  Respektované právní vzdělání na Univerzitě Karlově se stalo  hlavním úkolem v  plánu  jak pokaračovat  v  druhém poločase života . Advokacie poskytovala   živobytí jako  jediný placený odboj.
 
Mým právnímim guru na univerzitě byl  Prof.Vojtěch Cepl se kterým sdílím školu  přirozeného práva  a koncepci státu založeném na  nadvládě práva  přesto,  že stále platí :  Hrst moci je více než pytel práva. Je to dáno tím , že právo jsou státem vynucovaná pravidla chování  ale spravedlnost je tou či onou mírou naplňovaná  představa  člověka  jakési správnosti řešení problému kde pánem situace jsou emoce.

L.P.1990 Advokátem  jsem se stal po sedmiletém usilování (5 let studia na univerzitě, 2 roky advokátním koncipientem) 
, když svobodné povolání jsme advokátům  dosud jenom záviděl. Díky univerzitě jsem  získal  potuchu o právu a  výkladu spravedlnosti ale především jsem zažehnal nebezpečí zelenání mozku. Ostatně jak pravil Alfons Mucha, něco pořádného ve svém životě můžeme začít až po čtyřicítce.Vždy jsem tíhnul ke svobodě a pomoci lidem , nedůvěřoval politikům, prostě v advokacii jsem se v polovine mojí Cesty našel. Dárce našeho sídla Kaňkova paláce v Praze Jan Nepomuk Kaňka se stal  advokátem až v požehnaných 69 letech .

Advokacie v každém režimu  se pyšní puncem svobody a spolehlivým panským švindlem obživy. Kdo dělá zákony nebo je vykládá vždy pamatuje na sebe a na to mají advokáti také licenci . Kdes jsem přečetl, že  Napoleon  s Code civil také podepsal Dekret o advokacii s poznámkou na okraji, že to činí pouze z toho důvodu, že nemá při ruce šavli. Zpravodajská práce a  advokacie mne změnila moje křídla vrabce v křídla orla.

Napoleonův rodný dům a korsické advokáty  na divukrásné Korsice jsem L.P.2009 navštívil. 
Od Korsických advokátů kteří případ vendety  občas obhajují jsem se dozvěděl , že  Korsičana na  justici nespoléhá  a radši bere spravedlnost do vlastních rukou.Viděl jsem také  francouzké nápisy ve vnitrozemí Korsickými  vlastenci roztřílené. Korsičané jsou hrdý  národ s vlastním jazykem corsu  a nekonečným bojem za nezávislost.

Vše je jinak , právě na Korsice jsem si uvědomil, že vedle proběhu času právě cestování nejvíce mění naše názory a rozbíjí naše předsudky.


Při  vypuknutí "české demokracie" v Čechách L.P.1989 jsem byl již rok advokátní koncipient v Karlovarské advokátní poradně. Koncipoval jsem postupně u JUDr.Vlastimila Koudeleho, JUDr. Ladislava Vávry a JUDr.Vladimíra Mildorfa. Advokacie byl první obor činnosti který byl  privatizován a já jsem byl s radostí při tom, od roku 1990 pracuji jako samostatný advokát. V údělu komparzisty  pokračuji ale v pozici kde jsem se rozhodl  usadit. Zastávám názor, že čím dále od politiky i Hradu, tím větší naděje , že člověk si zachová jasnou mysl a rovnou páteř. 

 
Ius est ars boni et aequi se stalo pro mne další službou vlasti.